Hynek z Poděbrad: [Neuberský sborník]

Knihovna Národního muzea v Praze (Praha, Česko), sign. V E 39, 1 A c 100, 1r–228v, IIv–IVv. Editoři Černá, Alena M., Jamborová, Martina. Ediční poznámka

[Generovaný obsah]

malú práci učiniv, šel spat i s paní svú. A jakž paní Hajmkynovi řekla, tak učinila a jemu komory otevřeny nechala. A on také na jmenovitý čas a hodinu k ní k loži přišel a jí svú ruku s velikú tichostí na její prsy sněžné bělosti vložil. A nespící, ale bdící ji našel, a jakž jest jej brzy učila, jej za jeho ruku vzala a svýma oběma rukama silně držala, v luoži sem i tam se válejíc, až pán, kterýž již byl usnul, ze sna se probudil. Kterémuž paní hned řekla: „Pane Giane, chtělať sem s noci nětco pověděti nového, ale zdálo se mi, že jste byli usnuli, i nechala sem tak. Avšak proto jedné věci od vás žádám věděti. Povězte mi, kterého mezi všemi svými služebníky, kteréž v tomto domu máte a držíte, za najvěrnějšího máte a který vaší lásky a přiezni najvíce užívá?“ Pan Gian jí dí: „Co se to znamenává, paní, čehož ty nynie věděti žádáš? Zdať to nenie samé známo a mně se zdá, žeť jest o tom tak vědomo jako mně samému. Jáť pravím, že sem nikdy žádného neměl, kterémuž bych větčí víru měl, aniž mám, anebo aby mi milejší a vzátcnější byl jako Hajmkyn jest. Ale pověz mi, milá ženo, jaká tě příčina k tomu tiskne k zvěděnie toho, oč se mne tížeš?“ A když ten urozený mládenec a milovník tomu porozuměl, že pán jeho procítil a nespí, nejednú byl by rád ruku svú paní vytrhl, zda by mohl odtud utéci. Neb po paní řeči tomu jináč nemohl rozuměti, než že jej zklamati a k hanbě připraviti chce. Ale paní byla jej tím úmyslem uchytila, že jest bez její vuole nikam nemohl. A vtom paní muži svému odpověděla a řekla jest: „Giane, toť chci pověděti, jáť sem takéž vždy v témž úmysle byla, v kterémž jsi ty, a věřila sem, že jest tak, jakž’s ty mi to oznámil, že k němu větčí lásku máš nežli k kterému jinému služebníku. Ale sem oklamána v svém úmysle, neb jakž jste vy již v minulém dni byli s ptáky na lovu a on sám v domu zuostal, a když mu se čas zdál tomu tehdy, hned nic se nestydě na mně cti mé k své vuoli žádal jest. A to abyšte sami takovú věc věděli a v pravdě nalezli, neb sem jemu k tomu hodinu položila, aby v puol noci do naší zahrady přišel a že jemu k vuoli jeho ráda býti chci. Ale na to nemyslila sem, bych tam přijíti měla, aniž myslím. Protož, chcete li tu víru na

 
logo ÚJČ Copyright © 2006–2023, oddělení vývoje jazyka, Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i.
Vyhledávací program © 2006–2023, Boris Lehečka; Grafický návrh © 2006–2023, Irena Fuková

Vokabulář byl spuštěn před 17 lety, 5 měsíci a 19 dny; verze dat: 1.1.24
Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy Strategie AV21
Web je podpořen Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy ČR, projektem č. LM2023062
(LINDAT/CLARIAH-CZ).