něho neodšel, až jest tomu mládenci službu zjedal a jej ujednal. A co Hajmkyn najspieš mohl, do domu všel, aby tu krásnú paní viděl; a skrze to u veliké radosti byl jest. Se vší pilností počal jí jest slúžiti a pán jeho služby nade všecky služebníky své zvláštní libost měl a tak že k němu pán jeho velikú lásku a milost měl a jemu velmi vzátcný služebník byl. A on se také tak měl, nejedné samému pánu a neboli paní pilně slúžil, ale všechny jejich potřebnosti a jednánie v své moci a rukú svých měl. A takž jeden den událo se, že pan Gian byl vyjel na lov na myslivost s ptáky a Hajmkyn sám u paní Beatričí zuostal, kteráž ještě o jeho lásce, kterúž k ní měl, nic v známosti neměla, ačkoliv často a velmi jeho dobré mravy a obyčeje chválila jest. A tak ten den počala s ním v šachy hráti, ale Hajmkyn nic nežádal ani chtěl než vuoli její naplniti, paní každú hru dal jest vyhrati. Skrze to paní velikú jest radost měla a v takovém jejich hraní jediné sama dva zuostala, neb jiné ženy a dievky všechny se byly rozešly od nich po svých potřebách jinam. A když se Hajmkyn jedné sám u své milé paní viďal, velmi těžce srdce vyšlo jest vzdešenie, jehož ta urozená paní dobře spatřila byla. I řekla jest k němu: „Čehož se nedostává, Hajmkyne? Což jest snad proti mysli, že já všecky hry vyhrávám?“ Řekl jest Hajmkyn: „Paní, jiné příčiny a větší jednání sú mého těžkého vzdychánie nežli ty.“ Tehda paní dí jemu: „Pověz mi, Hajmkyne, skrze tu lásku a přízeň, kterúž ke mně máš, jaká jest toho příčina?“ A když Hajmkyn byl tak hluboce od té krásné paní napomenut, kterúž jest miloval nade všecko stvořenie, v té chvíli ještě daleko větší zdechnutí učinil jest nežli prvé. A z té příčiny paní jej ještě daleko více a znovu počala prositi, aby jí pověděl příčiny zdychání svého, kteréž jest činil. Hajmkyn jí řekl: „Paní, já se bojím velmi, poviem li vám tu příčinu, že mi to snad ve zlém zpomínati budete. A bojím se, že byšte snad takovú věc dále neroznesli a při sobě toho nenechali.“ K němuž paní řekla: „Věru, toho neučiním, Hajmkyne, bych to měla v kterém zlém úmyslu k sobě přijíti aneb tebe v jaké zlé příhodě nechati, ani žádnému o tom praviti tak daleko, pokudž tvá vuole jest v tom.“ Tehda řekl jest Hajmkyn paní: „Má milá paní, poněvadž mi to přiříkáte toho dále nevynášeti, tehda vám to poviem,“ a smutnú postavú