jednak k zemi padl. A jakž Gian tomu porozuměl, bez vší řeči, což najlépe mohl, prchl jest ke dveřóm a za ním Hajmkyn z dobrými suchými ranami vždy tepa snažně běže za ním a řka: „Aha, ty zlá ženo, máš to shledati, že to pánu svému na tě z jitra poviem.“ A v tom ten jistý nebohý Gian, což najspíše mohl, do komory vskočil jest. Kteréhož paní hned otázala, byl li jest Hajmkyn v zahradě. Gian jest jí otpověděl řka: „By tomu byl Buoh chtěl, aby byl nikdy nepřišel, neb jakž jest mne uhlédal, jediné maje za to, žes ty, tak jest mne kyjem ubil, že toho ve dvú měsíci nenabudu.“ A tak mi jest šeradně domlúval, jako jest kdy které zlé ženě bylo domlúváno. Věru, zdálo mi se divno, že by to tak mělo býti, cos mi pravila, neb k takovým věcem jej za dobrého a věrného [mám]text doplněný editorem[91]Antonín Grund v edici Boccacciovské rozprávky, Praha 1950 na tomto místě doplňuje slovo „mám“. Musilť jest tě nětco velmi veselu viděti, že jest takové věci s tebú mluvil tebe pokúšeje. „Buď Buoh pochválen,“ řekla paní, „tehdy jest mne řečí pokusil a tebe skutkem. A poněvadž jest ta věc tak, nechciť mu jeho řeči zpomínati. A potom s větší pokorú jemu řeči jeho trpěti moci budu více, nežli ty jemu okážeš. A poněvadž jest takový věrný služebník, míniem jej ve cti a v lásce míti a všecku dobrú vóli a přátelství okázati.“ I řekl jest pán paní: „Pravdu mluvíš, žeť jest vší cti hoden.“ A potom ten jistý pán beze vší pochybnosti věřil jest jemu. A také jemu se zdálo, že má ženu najvěrnější, kteráž věrná jest jako v světě která aneb býti muož, a služebníka také. Potom pak pan Gian a paní s Hajmkynem častokrát zmínky té příhody v řeč sú vcházeli a v potomniech časiech tomu se dosti nasmáli. A potom pan Hajmkyn a ta krásná milá paní svú lásku s menšiem strachem a péčí požívali sú, po své vuoli přátelské lásce dosti činili sú, dokudž jest ten ctný pan Hajmkyn v té službě byl. Dajž nám Buoh štěstí, abychom se téhož doslúžili!
Jiná rozprávka o dvú tovaryších
V jedné rovni nedaleko od města jednoho jménem Mandona jeden dobrý člověk své obydlé měl anebo seděnie, kterýž časem neznámým mimo se chodícím lidem za jich peníze jísti a píti dával. A také ač jest koli chudý člověk byl a domek malý a úzký měl, však proto svým některým známým hospodu a nocleh u sebe jest dával. Ten dobrý muž měl jest
