kterýž byl toho kláštera založenie, že Kostrba dlúhé časy němým byv, a již že zase mluví. Hned potom bez meškánie šafářem svým jej ustanovily a jej v takové míře jeho práce a jiezdy, kteréž jest činíval, mezi se slušně rozdělivše, že jest potom mohl tu věc dosti podobně zpravovati, ač jim byl drahně mladých mnichů a mnišek přičinil. Však proto jednali svuoj běh takovú měrú, že sú jich lidé v žádném zlém domnění neměli, ani co zlého se na ně domýšleli. A potom nevelmi po dlúhých časech ty dobré panny i s abatyší smrtí sešly sú. A také Kostrba se již byl velmi ujezdil po té myslivosti. Potom, jsa bohatý a již starý a poctivý tatík, domů se do Stakor vrátil, kdež děti jeho bez práce a starosti vychovávány sú; kterýžto svú práci na dobré byl jest naložil. A vzav kladnú sekyru na ramena, s kterúž byl do kláštera najprv všel, zase domuov přišed Boha chvále, žádaje odplaty všem těm, kteříž by tak uměli posluhovati a takovým pannám rohuov nadělati.
Jiná rozprávka o jednom mládenci a o krásné paní etc.cizojazyčný text
V Paříži jeden urozený muž přebýval, rodem z města Florencie, kterýž z chudoby k bohatému panství a kupectví přišel jest. Ten jistý neměl jest s ženú svú než jediného syna, kterémuž jméno bylo Ludvík; kterýž jedné k rytieřství příchylen byl a ne k kupectví, ačkoli otec jeho chtěl i k tomu jej vedl, aby kupectvie hleděl. Ale znaje jej v tom odporného, svolil jest jemu k jeho vuoli a tak jednal, že jest u krále franckého vzátcný mládenec byl. A když se byl u dvora mnoho ctností a mravuov naučil, a v tom jeho běhu a stání událo se, že někteří rytíři od Božího hrobu přes moře přijeli byli, s kterýmiž pan Ludvík o krásných paních u Frankrajchu a v Englii v řeč byl všel i o jiných. A takž jeden z řitieřuov těch řekl: „Milí páni, vy pravíte o krásných paniech, kteréž v těchto zemiech jsú. A já pak pravím, jakž sem živ, co sem kde byl a jezdil i přes moře a co sem kdy kde rozličných paní v svých dnech viděl, neviděl sem nikdy žádné, kteráž by paní Beatričí z Bononie krású svú srovnati se mohla. Ta jistá paní krásná byla žena jednoho, jemuž jméno bylo Gianus.“ Kterémužto pánu všichni tovaryši toho potvrzovali jeho řeči a jemu svědčili,
