[205r]číslo strany rukopisuhrad a nebo město uzřieti mohl. A patře na vše strany i uzře jeden hrad v moři velmi daleko, a zšed dolů, poklek na svá kolena, i prosil pána buoha, aby jemu ráčil pomocník býti z toho blúzení, nebo jiného nic nevědě, než kam jej oči nesly a mysl vedla, tam šel. I umieniv sobě cestu k tomu hradu i jide tam. A když patnácte dní jide i vyšed jest z těch pustých hor k moři pustému. A stoje nad mořem, poče mysliti, kterak by k tomu hradu mohl přijíti. A nevěda jiného vymysliti, i poče mečem[2]m- nadepsáno za původní p- kuolé[am]kuolé] kuolie a prútie rubati a lev na hromadu smýkati. I upletl jest sobě lésu širokú a vloži ji na vodu i vsede. A v tu chvíli lev, stravu honě, omeška se málo. Thedy Bruncvík, chtě lva zbýti, odstrči se od břeha. A v tu chvíli lev, nesa vepř divoký v ustech, rozhněva se i vskoči po Bruncvíkovi, nesa vepř v ustech, ledvy že předníma nohama doskoči. A tak lev dvěma nohama drže se lésy, i plul dobrú chvíli. Vida opět Bruncvík, že ho vždy lev ostati nechce, i poče mu pomáhati s velikú nesnadností, až jemu na lésu pomůže. Tu opět Bruncvík velikú nebespečnost mějíše, tak, že se jedva na té lése obdržal, že do moře neupadl. A jakž koli se obdržel, však vždy u vodě jednak do hrdla, jednak do pasu sedíše. A tak v té vodě osmnácte dní plúval jest, lev z jednoho konce a on z druhého seděl. A tak jeden druhému utonúti[an]utonúti] vtunuti nedal. Devět dní a devět nocí moře s nimi hráše a druhých devět dní a nocí u veliké tmě mezi horami se viděli[ao]viděli] wiedieli, když přijede k jedné hoře, zdaleka uzře, ano se ta hora svítí jako plamen, i dobyv meče a podplynuv pod ni, udeři silnú ránu, že jí[ap]jí] ge utě kus jako člověčí hlava. A ta hora karbunkulus převelmi čistá bieše a to světlo od té hory jest svietíše, až z těch hor a miest tmavých vyjeli. A když se k tomu hradu blížíše, poče se diviti, ano rozličné proměny morské okolo něho biechu. Hrad převelmi krásný bieše, ale na nim potvory morské všecko biechu. I vece sám k sobě Bruncvík: Buď zlé, nebo dobré, mněť jest na tom hradě býti, bych měl, neviem co, trpěti. A když již bieše na tom hradě, tu opět jej veliký strach podjide, i uzře, ano král toho města Olibrius mějíše oči napřed i nazad a prstuov na každé noze 18 i na rukú tolikéž. A okolo něho[aq]něho] neho mnoho rozličných lidí viděl, jedny o jednom oce[ar]oce] oczy a jiné o jedné noze a mnozí rohatí nad očima, jiné o dvú hlavú, jiné s psíma[as]psíma] ſpima hlavama, jiné polovice šedivé a polovice bílé, jiné herbovaté jako velblúdové, jiné jako lišky červené[at]červené] czerwe. Thedy poče Bruncvíka strach podjímati, ano křik a zvuk od nich veliký, nebo jedni