[207r]číslo strany rukopisua lev nad ním vždy žalostivě stáše. Afrika panna velmi jeho želéše a smutně nad ním stáše. Nevěda lev, co tomu učiniti, nemeška z hradu po kořenie běžeti. Nařiv kořenie, v ustech přinese a panna Afrika lékařstvie učini[bs]učini] vcziniti jemu, že jej v devieti dnech zhoji. A potom Bruncvík k té panně vece: „Nuže, Afriko, panno milá, mělť sem pro tě veliké nesnáze, protož nemeškaj k otci svému radostně jeti.“ A ona, objevše Bruncvíka, vece: „Ó, najmilejší muoj Bruncvíče, chci vesele s tebú jeti.“ A tak nabravše střiebra a zlata a drahého kamenie a klénotóv za několiko tisícuov, i šli sú k králi.

A když jsú přijeli k hradu, král velikými radoštěmi poběže[bt]poběže] pobieſſe doluov proti Bruncvíkovi a proti své dceři a da jemu milostivé uvítanie, řka: „Zdráv buď, Bruncvíče, synu milý! Věziž, žeť chci svú dceru dáti i všecko své zbožie.“ A k tomu Bruncvík, ač nerad, přivoli. A když s ní bieše několiko časuov, vždy o to myslil, kterak by do své země mohl přijeti. I uda se jemu jednu chvíli s tú pannú na nocleh jíti. I nahlédl do jednoho starého sklepu i uzře jeden meč velmi starý bez jilcuov. A vyňav jej, poče ohledovati, ano ostrý náramně, i slíbi se jemu. A on sejma jilce z svého meče, i strči naň a do svých nožnic jej venda a svój do sklepu. Ona to uslyšavše, že on o meči mluví, vsta velmi ráno, zamkla sklep na devět zámkuov i lehla zase podlé Bruncvíka i vece: „Divno mi jest ta věc, kterak si ty ten meč věděl, ano několiko let žádná muská hlava jeho neviděla. Kdyby ty věděl, co ten meč mnoho moci má, tomu by se podivil.“ Bruncvík vece: „Panno milá, muožeš mi pověděti, však jej máš v své moci.“ Panna Afrika vece: „Když chceš zvěděti, povímť. Ten meč má tyto moci, když by jeho z nožnic potrhal a řekl: ‚Hlava jedna, deset, dvadceti, třiceti, sto tisíc hlav doluov!‘, hnedky by doluov hlavy skákaly.“ Bruncvík se poče tomu smieti a to sobě na mysl vze. Potom jeden čas ty potvory morské přišly byly do komňatky, dosáh Bruncvík meče, chtě pravdu zvěděti, jako by meč ohlédal, a potrhna[bu]potrhna] potrna jeho z nožnic, řekl: „Nuž, tiemto mečem prvním potvorám hlavy doluov!“, a hnedky bieše v okamžení[bv]okamžení] okamſſeny hlavy skákaly, což jich tu bieše. A on je rychle do moře umetal a tak zvědě pravdu. Potom po malém času, když král se všemi za stolem sedieše, vytrže Bruncvík meč i vece: „Nuž, milý meči muoj, těmto potvorám i králi se pány, všem hlavy doluov skákajte!“ A hnedky v okamžení[bw]okamžení] okamſſenie všem hlavy doluov skákáchu. Tu Bruncvík[bx]Bruncvík] Bruncz, nabrav tlumokuov zlata a drahého kamenie za několiko mnoho tisícuov, i odmekl železná vrata, vsed se lvem a s tiem zbožím na koráb i jel pryč.

A když opět po moři daleko jezdíše, i uda se jemu mimo jeden