[204v]číslo strany rukopisupomoci? Pro to zvieře, pro lva, vyjel sem z své země i veliký strach mám, a ješče neviem, kterak mi se stane. Protož nelzeť jest jinak, než lvu pomoci, dějž[ac]dějž] Dieſs se, jak se děje.“ I dobyv svého meče, přiskoči k sani i poče s ní bíti, lva zastúpiv, neb bieše lvovi velmi těško. A ten drak jmějíše devět hlav, z každé oheň jako z výhně vycházíše. Opět Bruncvík velikú nebezpečnost mějíše, nebo san je velmi páléše. A z druhé strany také lva se báše a tak dvénásob[ad]dvénásob] dwienasob viece sebú nebezpečen bieše. Vida lev velikú vieru Bruncvíkovu, padl na zemi i odpočinul sobě, neb je san velmi bieše ubila. A Bruncvík se vždy [s]text doplněný editorem saní tepíše, že již šest hlav z ní obrubal bieše. Tu se tepru san rozhněva i poče Bruncvíka až k zemi[ae]zemi] zemie mnohokrát[af]mnohokrát] mnoklat plamenem porážeti, že jej byla převelmi umdlila, že již s velikú núzí se bránil. I vida to lev, rozběh se i roztrže ji velikém hněvem na poly a na malé kusy ji rozmeta. Vida Bruncvík sílu do něho tak velikú, poče [se]text doplněný editorem lva velmi báti, aby jemu též neučinil, i šel jest preč, chtě lva rád zbýti. Ale lev pro nic nechtěl ostati, nebo kamžkolvěk Bruncvík se obrátil, za sebú vždy lva viděl. A několiko dní šel vždycky ve dne i v noci, zdali by kde mohl odbyti toho lva. I nabrav[ag]nabrav] Nabram s sebú žaluduov a bukvic v ňadra, neb stravy tu jiné žádné nemějíše, i vstúpil jest na velmi vysoké dřevo, zda by v té chvíli[ah]chvíli] chwile lev kam odšel, aby on, sejda doluov, přič odšel. Tu na tom vysokém dřevě seděl jest tři dny a tři noci. A lev vždycky sedieše pod tiem dřevem na nohách, hledě nahuoru. Tomu lvu velmi toho žel bieše, že jemu Bruncvík nevěříše, i zařva v té žalosti lev tak silně, že se pod ním země velmi zatřásla. A Bruncvík velikém strachem z dřeva doluov upadl, stlúkl se velmi. Vida to lev, odběhl rychle i nařípa kořenie i přinesl jest v ustech a obkládal jest Bruncvíka, tak, že v malé chvíli se zhoji. Tu opět Bruncvíka zlé bylo potkalo, neb jest z vysokého dřeva doluov upadl, ale jakž jemu lev pomohl, tak ho velmi miloval. A ješče jemu právě nikdy nedóvěřil. A když bieše po tom úrazu, sede Bruncvík u veliké mdlobě od hladu, nemaje co jísti. A vida lev na něm hlad, běžev i uhoni srnu a přinese i roztrže[ai]roztrže] roztzne ji na poly i vloži v usta, poče srnu tu tak horce péci jako v najhorčejší[aj]najhorčejší] nayhorczegſſie peci, a vyňav i položi předeň. Vida již Bruncvík velikú vieru lvovu i milováše[ak]milováše] milowawſſe jej opět převelmi. A lev poctivě přilehna, hlavu svú jemu na lóno položi. Tu[al]Tu] ta Bruncvík poče jeho hladiti a krotiti. A potom posilniv se Bruncvík, vstav i jide mezi veliké lesy z hory na horu. A tak opět poče blúditi plné tři léta po těch vysokých a pustých horách. A lev vždycky za ním, stravu jeho obmyšluje. A když se jemu uda na jednu horu převelmi vysokú jíti, všed na dřevo, zdali by kde