[G2r]číslo strany rukopisuPakli by dítě mrtvé ku porodu nohami šlo, tehdy má baba hák vraziti do kosti nad luonem dítěte, jako do prostřední žebry aneb do kosti prsní neb zzadu na hřbetě. Když pak již ten hák založí, má ho pozdvihnouti pravú rukou, však ještě netáhnouti, ale má levou rukou opět do ženy sáhnouti a druhý hák do mrtvého dítěte proti prvnímu napříč založiti. Potom baba oběma rukama rozšafně spolu táhnouti má, ne jednou rukou toliko, pro to, aby dítě s obou strán zaroveň táženo bylo, a tak znenáhla táhnouti, ne upřímně, ale od jedné strany k druhé. A když pak rozšafně táhne, tehdy jedním prstem prvním od palce pomazaným do ženy sáhnouti a dítě v matce všudy vuokol vošetřiti i k vyjití zpuosobiti, a bylo-li by přivázáno neb přiroštěno, sprostiti. Chce-li dítě takovým tážením ven pocházeti, tehdy má baba ty háky čím dále, tím vejše do dítěte mrtvého vrážeti[cx]vrážeti] wrázeti, byla-li by potřeba, tak dlouho, až dí[G2v]číslo strany rukopisutě mrtvé z života matky ven vytáženo bude. Pakli by od toho mrtvého dítěte nic jiného než sama toliko ruka se ukázala a nemohla by snadně do života matky zase vpravena býti pro těsnost průchodu v matce, tehdy tu ruku šatem má obvázati proto, aby ujíti neb vyklouznouti nemohla, a tak dlouho jí táhnouti, až všecko rameno cele ven vyjde, i uřezati preč tu celú ruku až do ramena. Totéž učiniti se má, když dítěte mrtvého obě dvě ruce spolu až po lokty se ukazují, jestliže zpuosobně zase nazpět vecpány býti nemohou. Tak také když jedna noha neb obě dvě na porodu se ukazují a život dále ven jíti nechce, tehdy baba nohy ven vytáhnouti a luona v kloubích nahoře preč odřezati je má, k čemuž lékaři ranní obzvláštní nástroje své míti mají, jako nůžky, klíště a háky železné, jimiž taková příhbí lehce a snadně odtištěna i řezána býti mohou. Potom vostatek, což toho mrtvého dítěte zbejvá, uvázati, podávati, ven