a budili jeho řkúce: „Pane, spas nás, hynemeť!“ Mt8,26 I die jim: „Co báznivi ste, malé viery?“ Tehdy vstav přikázal jest větróm a moři a stalo se utišenie veliké. Mt8,27 Jistě lidé divili sú se řkúce: „Kteraký jest tento, že větrové a moře poslúchají jeho?“
Mt8,28 A když jest přišel Ježíš za moře do vlastí Genezaretských, potkala sta jej dva člověky majíce ďábelstvie, z hrobuov vyšedše, lítá přieliš, tak že nižádný nemohl po té cestě jíti. Mt8,29 A aj, zvolašta řkúce: „Co nám a tobě, Ježíši, synu boží, přišel si sem před časem mučit nás?“ Mt8,30 A bieše nedaleko od nich stádo vepřóv mnohých pasa se. Mt8,31 I prosiechu ho ďáblové řkúce: „Poněvadž nás vymietáš odsu, pusť nás v stádo vepřuov.“ Mt8,32 I vece jim: „Jděte!“ A oni vyšedše, odešli sú v vepře. A aj, hřmotem odjide všecko stádo velmi kvapně do moře a zemřeli sú u vodách. Mt8,33 Ale pastýři utekli sú, a přišedše do města, zvěstovali sú všecky věci i o těch, kteříž ďábly mějiechu. Mt8,34 A aj, všecko město vyšlo jest vstřiec jemu. A uzřevše jeho, prosiechu, aby vyšel z krajin jich.
IX.
Mt9,1 A vstúpiv na lodičku, převezl se jest a přišel do města svého. Mt9,2 A aj, obětováchu jemu dnú trpícieho, na loži ležícieho. A vida Ježíš vieru jich, řekl jest dnú trpíciemu: „Doúfaj, synu, odpúštějí se tobě hřiechové tvoji.“ Mt9,3 A aj, někteří z mistruov řekli sú sami v sobě: „Tento se rúhá.“ Mt9,4 A když viděl Ježíš myšlenie jich, řekl jest: „I co myslíte zlé věci v srdcích vašich? Mt9,5 Co jest snáze řéci: Odpúštějí se tobě hřiechové tvoji, čili řéci: Vstaň a choď? Mt9,6 Ale abyšte věděli, že syn člověka má moc na zemi odpustiti hřiechy.“ Tehdy vece dnú trpíciemu: „Vstaň, vezmi lože své a jdi do domu svého.“ Mt9,7 I vstal jest a šel do domu svého. Mt9,8 A vidúce zástupové, divili sú se, a velebili boha, jenž jest dal moc takovú lidem.
Mt9,9 A když jdieše odtud Ježíš, uzřel jest člověka sedícieho na cle Matúše jménem. I vece jemu: „Poď za mnú!“ A vstav šel jest za ním. Mt9,10 I stalo se jest, když on stoléše v domu, aj, mnozí zevní hřiešníci a hřiešníci přišedše, stoléchu s Ježíšem a s učedlníky jeho. Mt9,11 A vidúce zákonníci, praviechu učedlníkóm jeho: „Proč [s ]text doplněný editorem[8]s] cum lat.zevnými hřiešníky a s hřiešníky jie a pie mistr váš?“ Mt9,12 Tehdy Ježíš uslyšav, vece: „Nenie potřebie zdravým lékaře, ale těm, ktož se zle mají. Mt9,13 Jdúce zajisté naučte se, co jest: Milosrdenství chci, a ne oběti, neb nepřišel sem volat spravedlivých, ale hřiešných.“ Mt9,14 Tehda přistúpili sú k němu učedlníci Janovi řkúce: „Proč my a zákonníci postíme se často, ale učedlníci tvoji nepostie se?“ Mt9,15 I vece jim Ježíš: „Zdali mohú synové ženichovi plakati, ktrerak dlúho s nimi jest ženich, ale přijdú dnové, když odjat od nich bude ženichh a tehdy se postiti budú. Mt9,16 A nižádný nevšívá záplaty rúcha nového v rúcho staré neb odjímá plnost jeho od rúcha, a horšie rozedřenie bývá. Mt9,17 Ani púštějí vína nového v sudy staré, jinak rozpučie se sudové a víno se vylévá a sudové zhynú. Ale víno nové v sudy nové púštějí a obé zachováno bývá.“
Mt9,18 Když ty věci on mluvieše k nim, a knieže jedno přistúpilo jest a modléše se jemu řka: „Pane, dcera má nynie umřela jest, ale poď, vlož ruku svú na ni, a budeť živa.“ Mt9,19 A vstav Ježíš, šel jest za ním, i učedlníci jeho. Mt9,20 A aj, žena, kteráž krvotok trpieše dvanácte let, přistúpila szadu a dotkla se podolku rúcha jeho. Mt9,21 Neb pravieše sama v sobě: „Dotknu li
