k němu učedlníci jeho. Mt5,2 A otevřev usta svá, učieše je řka: Mt5,3 „Blahoslavení chudí duchem, neb jich jest královstvie nebeské. Mt5,4 Blahoslavení tiší, nebo oni vládnúti budú zemi. Mt5,5 Blahoslavení, kteříž lkají, neb oni utěšeni budú. Mt5,6 Blahoslavení, kteříž lačnějí a žiežnějí spravedlnosti, neb oni nasyceni budú. Mt5,7 Blahoslavení milosrdní, neb oni milosrdenstvie dojdú. Mt5,8 Blahoslavení čistého srdce, neb oni boha viděti budú. Mt5,9 Blahoslavení pokojní, neb synové boží nazváni budú. Mt5,10 Blahoslavení, kteříž protivenstvie trpie pro spravedlivost, neb jich jest královstvie nebeské. Mt5,11 Blahoslavení ste, když zlořečiti vám budú lidé a protiviti se budú vám a řkú všecko zlé proti vám, lhúce pro mě. Mt5,12 Radujte se a veselte se, neb odplata vaše mnohá jest v nebesiech, neb tak protivili sú se prorokóm, kteříž sú byli před vámi.“
Mt5,13 „Vy ste suol země, pakli suol bude zmařena, čím bude soleno? K ničemuž se viece nehodí, jedné aby ven byla vyvržena a potlačena od lidí. Mt5,14 Vy ste světlo světa, nemuož město skryto býti na hoře postavené. Mt5,15 Ani zažéhají světedlnici a postavují ji pod kbelcem, ale na sviecen, aby svietila všem, kteříž v domu sú. Mt5,16 Tak se svěť světlo vaše před lidmi, aby viděli skutky vaše dobré a chválili otce vašeho, jenž v nebesiech jest.“
Mt5,17 „Neroďte se domnievati, bychť přišel rušit zákona, ale abych naplnil. Mt5,18 Věrně, zajisté pravi vám, dokudž nepomine nebe a země, jota jedna, jinak čtena jedna aneb jeden vršek nepomine od zákona, až se všecky věci stanú. Mt5,19 Protož ktož zruší jedno z přikázaní těchto najmenších, a tak bude učiti lidi, najmenší bude nazván v království nebeském. Ale ktož bude učiti a činiti, ten veliký nazván bude v království nebeském. Mt5,20 Ale pravi vám, že nebude li hojnějšie spravedlivost vaše než mistróv a zákonníkuov, nevejdete do královstvie nebeského.“
Mt5,21 „Slyšeli ste, že řečeno jest starým: Nezabieš. Pakli by kto zabil, hoden bude súdu. Mt5,22 Ale já pravi vám, že každý, ktož se hněvá na bratra svého, hoden bude súdu. A ktož die bratru svému racha, hoden bude odsúzenie. A ktož die blázne, hoden bude pekelného ohně. Mt5,23 Protož obětuješ li dar svuoj k oltáři, a tu se rozpomaneš, že bratr tvuoj má něco proti tobě, Mt5,24 ponechaj tu daru svého před oltářem a jdi prvé, smiř se s bratrem tvým, a tehdy přída, obětovati budeš dar svój. Mt5,25 Buď povolen protivníku tvému brzo, doniž si s ním na cestě, aby snad nedal tebe protivník tvuoj súdci, a súdce dal by tě slúze a v žalář byl by puštěn. Mt5,26 Věrně pravi tobě: Nevyndeš odtud, až navrátíš poslední šart.“
Mt5,27 „Slyšeli ste, že řečeno jest starým: Nesesmilníš. Mt5,28 Ale já pravi vám, že každý, ktož uzří ženu ku požádaní jie, již jest sesmilnil ji v srdci svém. Mt5,29 Jestli že oko tvé pravé horší tě, vylup je a vrz od sebe, neb užitečno jest tobě, aby zahynul jeden úd tvých úduov, nežli by všecko tělo tvé šlo do pekelného ohně. Mt5,30 A pakli ruka tvá pravá horší tě, uřež ji a vrz od sebe, neb užitečno jest tobě, aby zahnyul jeden z úduov tvých, nežli by všecko tělo tvé šlo do věčného ohně. Mt5,31 A řečeno jest: Ktož by koli pustil ženu svú, daj jie kniežky zapuzenie. Mt5,32 Ale já pravi vám, že každý, ktož by pustil ženu svú krom příčiny smilstva, činí ji, aby cizoložila. A ktož puštěnú pojme, cizoloží.“
Mt5,33 „Opět slyšeli ste, že řečeno jest starým: Nebudeš křivě přisáhati, ale navrátíš pánu přísahy tvé. Mt5,34 Ale já pravi vám ovšem nepřisáhati ani skrze nebe, neb
