[146r]číslo strany rukopisui jidešta s archandělem spolu pryč. A jakž biešta na cestě, rozplakavši se matka jeho a po něm se roztúživši, poče řéci: „Huol podpory našie starosti náma si odjal a od naj[34]naj: nay pryč poslal. By nebyly nikda na světě ty peniezě, po něž si jeho poslal! Dosti bychom měli v své chodobě[35]chodobě: chodobie a za bohatstvie bychom sobě počtli viděti před sebú syna svého.“ Jiežto svatý Tobiáš odpovědě a řka: „Neplač! Zdrávť tam příde syn[n]syn] ſy náš a zdrávť sě k náma vrátí a voči tvoji uzříta jeho, neb[36]následuje přeškrtaný a podtržený text tomu věřím, že jest anděl boží s nimi a zjedná[o]zjedná] zdna[37]korekturou písaře dobře všecky jeho věci tak, že se k nám vesele vrátí.“ To uslyšavši matka jeho, přestavši pláče, poče mlčeti.

A když tak jdieše a psík jeho běžieše za ním, tehda první[p]první] prny {w}meziřádkový přípisek mladší rukou nocleh miešta u té řeky, ješto slóve Tigris. A když všel Tobiáš, chtě své nohy v řece umyti, vyšedši jedna veliká ryba, chtieše ho pohltiti[q]pohltiti] pohlitity; kteréžto ryby Tobiáš sě užasl, poče volati velikým hlasem řka: „Pomoz mi, pane, neboť se na mě ryba řítí!“ K němužto anděl vece: „Polap ji [146v]číslo strany rukopisuza laloky, a vytiehniž ji k sobě ven.“ A když to učini, vytaže ji na sucho i poče se ryba metati před jeho nohami. A anděl vece: „Rozkuchaj rybu tuto, vyňmiž srdce a žluč a játry, schovaj u sebe, neb sú to věci užitečné k lékařství.“ A když to Tobiáš učini, schovav ty věci u sebe, poče péci maso té ryby a některé soliti, abyšta s sebú na cestu vzala, což by jima potřebie bylo, až byšta došla a[38]a: a do města Rages, vlasti Medorumcizojazyčný text. Tehdy Tobiáš otáza anděla a řka: „Prosi tebe, Azaria, bratře milý, pověz mi, kterú moc tato lékařstvie mieti[r]mieti] miiety budú a tyto věci z ryby vyňaté, ješto s’ mi kázal schovati?“ Jemuž anděl odpověděl a řka: „Když částku toho srdce na uhlé položíš, ten dým zahoní všelikého národa věci[39]věci: wieczy i od muže[s]muže] nuze i od ženy, tak se[40]se: ſe k nim zase nevrátí. A tato žluč jest dobrá k očima, ktož má bělmo; jakž pomažeš, hned zdráv bude.“ K němužto Tobiáš: „Kde chcema dnes ostati?“ K němužto anděl vece: „Jest tuto jménem Raguel, bližní z pokolenie tvého, a má jednu dceru, té dějí Sára, a její otec nemá ani syna ani dcery, jediné ji samu. Toběť