[151r]číslo strany rukopisupošli k tvému otci, vzkazuje jemu o tvém zdraví.“ K němužto Tobiáš vece: „Já viem, že otec muoj a mátě má dni počítají, za mě péči majíc a velmi sě mútiec.“ A když Raguel velikú prozbu svého zeti Tobiáše, aby déle ostal, nijakž přeprositi nemohl, poručiv jemu svú dceru Sáru a dav jemu polovici svého[aa]svého] ſweh sbožie, pustil je domuov k otci jíti a řka: „Anděl boží svatý buď s vámi na cestě[65]korektor k lineárnímu zápisu „na czeſtie“ nadepsal „ij“ na této a doveď vás bez přékazu domuov a uzříta oči vaše syny své před sebú, prvé než já umru.“ V tu hodinu přátelé pochopivše dceru jeho Sáru, počiechu jie z pravé věrné přiezni, odpuštěnie od nie berúc, celujíc, přitúleti, jéj veléc a mluviec, aby ve cti měla svekra svého a milovala ze všie viery hospodáře svého a snažnú péči měla o svém domu a o čeledi, aby se tak měla, aby jie z ničehož trestati nemohl.

Když tak zase jedúc, přišli na jedno miesto, ješto slóve Catran[66]Catran: Catran, ješto jest bylo na puol cesty proti městu Ninive v stranu jedenácte dní vzdál, povědě anděl Tobiášovi a řka: „Bratře muoj Tobiáši, vieš, jakž s’ doma ostavil otce svého, proto vidí liť se [151v]číslo strany rukopisupodobno, předejděma napřed, hospodyně s čeledí a z dobytkem znenáhla jdúc příjde po nás.“ A když to by Tobiášovi libo, vece k němu archanděl: „Vezmi s sebú žluči onéj ryby, budeť jie potřebie.“ Tehdy Tobiáš vzev žluč, pojede před se cestú. A jeho matka na každý den na jednu horu vcházieše[ab]vcházieše] wchazieſſie, zda by kde mohla zdaleka syna svého zazřieti. A když jednú hledieše na vše strany patřéc, uzřela zdaleka a ihned poznala jej, že syn její[67]následuje písařem podtečkované a šktrnuté „domuow“ jde. Proněhožto ihned domóv spěšně přišedši, svému hospodáři pověděla a řkúci: „Aj, toť[68]písař interlineárně doplnil „giz“ syn náš domóv jde.“ Zatiem anděl Tobiášovi vece: „Jakž brzo v dóm vejdeš, tak ihned učiň poklonu bohu svému a jemu poděkuj, přistúpě k otci svému a jeho mile poceluje a pomaž jeho[69]upraveno podle čísel značících změnu slovosledu oči žlučí ryby i přineseš [s]text doplněný editorem sebú radost velikú, takť tvój otec viděti bude a tvému příští velmi se obraduje.“ Zatiem Tobiášuov psík, jenž bieše s ním na cestu běžel, jako v poselstvie ocasem miechaje, raduje se, domuov přiběhl. A v tu dobu vychopí se otec jeho nevidomý, v nožní prsty se urazí, podav ruku vuodci, poběže proti synu svému a tu sě přitulivše, on i matka jeho, počechu radostně plakati a tu buohu poděkovavše a pokornú poklonu