[141r]číslo strany rukopisučasiech, když král Salmanazar umřel a potom jeho syn jménem Senacherib kraloval, ten židovských synóv pokolenie izdrahelských nenáviděl. V tu dobu muž [boží]text doplněný editorem Tobeš na každý den mezi svými přirozenými přátely chodě, těšil je, a což mohl, svého statku pomáhal jim, lačné krmil, nahým přivodieval. Když král Senacherib vrátil sě bieše, přepustil naň buoh pro jeho řeč protivnú, ješto mluvil proti pánu bohu, tehdy rozhněvav sě zabil mnoho Židóv, [synóv]text doplněný editorem izrahelských, a svatý Tobiáš pochováváše[b]pochováváše] pochowawſſe těla ta. To když královi pověděchu, král jeho zabíti kázal a jeho vešken statek pobral. V tu dobu svatý Tobiáš s svým synem svú paní utekl, téměř náh se skryl, neb jeho milováchu. Potom po pěti a po čtyřidceti dnech zabili krále jeho vlastní synové[c]synové] ſynonowe a navrátil se svatý Tobiáš do svého domu a vešken jeho statek jest jemu vrácen.

Potom když jeden den velikého hodu přišel a oběd dobrý v domu svatého Tobiáše byl učinil, povědě k svému synu {a řka}marginální přípisek soudobou rukou: „Jdi, přiveď sem některého z našeho rodu bojícieho se boha, ať s námi jedie.“ A když šel, byv tam, vrátil se zase, otci svému [141v]číslo strany rukopisupravě, že jeden z synóv izdrahelských udáven na ulici leží. Tehdy ihned svatý Tobiáš i oběda nechav, z svého pokoje vyskočiv, a by[11]by: aby ještě nic nejedl, k tomu mrtvém tělu přiběhna, na se je vzal a tajně je do svého domu nesl, a když by slunce za horu zašlo, tajně je zachoval. A když tak toho mrtvého těla u sebe tajieše, pojedl chleba s pláčem a strachem[d]strachem] ſtrachenn, rozpomínaje se na ono slovo, ješto řekl hospodin skrze Amos proroka: Dni hodu vašeho obrátie sě v pláč v žalostivý a v kvielenie. A když slunce zašlo, šed i pochoval to tělo, z něhožto trestáchu jeho všickni přietelé a řkúce: „Již si byl proto trestán zabitím a ledva si smrti utekl, a ještě mrtvé pochováváš.“ Ale svatý Tobiáš viece se boha boje než krále, kdež mohl, zabitých těla pochopě, v svém domu zataje jich, o pól noci je pochováváše. Tehdy když se to jedné[12]„jedné“ korekturou písaře přihodilo, že svatý Tobiáš pochováváše těla mrtvá, ustal a domóv přišed, u stěny se povrhl i usnul. {Tehdy lajno horké vlaštovičie jemu v noci z hniezda upadlo, tak že ihned oslnul.}marginální přípisek soudobou rukou Ale to pokušenie proto naň buoh dopustil, aby jemu budúcím štědrý byl dán příklad pokory jeho i svatého Joba.