[147r]číslo strany rukopisusě má dostati všecko sbožie jeho a musíš ji vzieti sobě za hospodyni; prosiž jie u jejieho otce a ihned ji dá.“ K němužto Tobiáš vece: „Slýchal sem, že jest byla dána pořád za sedm mužóv, a všickni sú zemřeli. Ale to sem také slýchal, že jest je ďábel zdávil. Proněžto bojím se, by mi se též nepřihodilo, a jsem jediný sám[41]sám: ſam otci a mateři, pomohl bych jim k starosti spíše a s tohoto světa.“ K tomu Rafel[42]Rafel: Raphel arhanděl[43]arhanděl: Arhandiel vece: „Poslúchaj mne a já ukáži tobě, kteří sú to, ježto přemoci móže ďábel. Toť jsú ti, ještoť tak v manželský stav vstupují, že boha od sebe i od své mysli odlučiec, své nejisté vóli dosti činie jako kóň a mezek, v nichto[44]nichto: nichto rozumu nenie. Nad těmi moc má. Ale ty když ji pojmeš, vejdeš v svuoj pokoj, tři dni se jí nedotkneš a nic jiného jediné s ní na modlitbách budeš. A tu noc první uvržeš té ryby játry v uoheň a ihned ďábel bude zahnán. Druhé noci vloženie svatých patriarch budeš pamatovati.[45]zjevně chybný zápis věty A třetí noc požehnánie přijmeš, aby synové, ješto pójdu od vás, bez nedostatku se rodili[t]rodili] rozdiele. Potom po třetie noci přijmeš dievku z bázní boží s tiem úmyslem, ne pro své žádosti líbost, ale pro svých dětí plémě, aby v tom svatém […]text doplněný editorem v svých [147v]číslo strany rukopisusynech požehnánie přijal.“

A když vjidechu k tomu ctnému muži Raguelovi, přijal je jasným přijetím vesele a vzezřev na Tobiáše, povědě ženě své a řka: „Ej, kterak jest podoben tento mládenec k synu mému!“ A to když řekl Raguel, k nima vece: „Odkud jsta, mládci, bratřie naši?“ Jemužto ona odpovědiešta: „Jsva z toho národu Neptalim, z těch vězňóv města Ninive.“ K nimžto Raguel vece: „Znáte li Tobiáše, bratra mého?“ A ona vecešta: „Známa.“ A když v tu hodinu poče Raguel o něm mnoho dobrého mluviti, promluvi k němu archanděl a řka: „Ragueli, Tobiáš, na něhož ty se tiežeš, otec tohoto jest.“ To Raguel uslyšav, šíje se Tobiášovy chváti, poče jeho celovati drže a takto řka: „Buď tobě požehnánie, synu muoj milý, neb si dobrého a ctného muže syn.“ V tu hodinu Anna, hospodyně jeho, a Sára, dcera jeho, slyšéci tu řeč, jachu sě slzeti. A tu spolu pomluvivše, káza Raguel skopec zabiti a hojný oběd připraviti. A když jich, abyšta k stolu sedla, pobiezíšta, Tobiáš vece: „Tuto já dnes ani píti ani jiesti budu, dokavad mne v mé prozbě