[D4r]číslo strany rukopisutu se bosákom zpoviedají a bosáci jim słouží a správu činí aneb dávají, jak by se měli mieti mezi lidmi sobě odpornými v vieře i obcování svému křesťanskému a že je potká mnoho protivného, než vezmouce sobě ku příkładu Pána Krista, aby trpěli a také aby mohli náboženství svému dosti učiniti, na kteréž sou se vydali, a zdravie zachovali a zase se do svých zemí od nich mohli navrátiti. A jistě, že toho učenie potřeba jest. Také mi pravili, že z Rámotgalat vyšel jest Goliáš s Filistýny a bił se s Davidem v jednom údolí mezi Jeruzalémem a Rámotgalat, kteréžto údolé muož býti jako puoł druhé míle od Jeruzaléma.

V Rámotgalat stała mi se příhoda. Šeł sem na trh, abych sobě chleba koupił. A když jsem chleba koupił jakoby za náše čtyři peníze biełé a víc ho nebyło na trhu, odtud šeł sem ječmene kupovat koňuom i přišel ke mně jeden Aráb, totiž múřenín, neb u mne viděł chléb, i řekł ke mně: „Pohane, prodaj mi chléb.“ A já odpověděł, že nechci, že mi samému po[D4v]číslo strany rukopisutřeba jest. Potom mi počał łáti a trhati se se mnou, dávaje mi peníze za chléb, a já vzíti nechtěł a vydřieti jsem sobě nedał. Kterýžto nechav chleba i počał mě bíti a udeřił mě třikrát kyjem, s kterýmž chodił, jakož tam mají obyčej s kyji choditi. Vtom se lidé zběhli a uzřevše, že mi křivdu činí, i počali tomu múřeninu łáti a ten jim ode mne utekł. Proto sem był rád, že mi chléb zuostał. Z Galilé do Rámotgalat jest tři dni cesty.

Odtud jsme byli jednoho dne v Jeruzalémě, majíce s sebou jednoho lotra, kterýžto náš vuodce był na cestě, neb sme jedno sama była s židem tovaryšem mým, kterýžto šeł se mnou z Konstantynopole. A ten łotr myslił jest o nás všecko złé i nemoha na cestě k ničemuž přijíti, pokusił se o to v Jeruzalémě. Hned, co sme jedno přijeli, odšel od nás z domu hostinského, kterémuž oni řiekají karvasarcizojazyčný text, i šeł łotr k úředníku města a já s tovaryšem mým nic jsme nevěděli, co se děje, neb jsme jemu zapłatili od průvodu, ani sme na to myslili. I žałovał na nás úředníku a oznámił