Předmluva Adama bakałáře, měštěnina a tehdáž písaře města Lítomyšle

[#]obrázek nebo jiný grafický prvek I kterak jsem se tomu obrániti nemohł, abych neměł o tomto Martinovi Kabátnikovi oznámiti, kto jest był a proč jest do Jeruzaléma chodił, žádán sa od impresora i od mnohých dobrých lidí i sám to za věc słušnou usuzuje, poněvádž o tom již nemnohým vědomo jest.

Tento zajisté Martin Kabátník był jest měštěnin města Lítomyšle za panovánie urozeného pana[a]pana] pana pana[1]lze interpretovat též jako „urozeného pána pana“ Bohuše Kostky z Postupic, tehdáž mincmejstra královstvie českého słavné paměti. Čłověk v školním umění neučený, však jináče v opatrnosti dosti uměłý, jakož tato kniežka o něm svědectvie dává. Lejk žádného jazyku neuměje krom svého při[A2r]číslo strany rukopisurozeného českého, jehožto přátelé a známí ještě až do dnešnieho dne u nás živi sou, kterýžto był přibrał se do Litomyšle z Prahy z příčiny té, že jest svědomie svého při náboženství kněžském upokojiti nemohł i hledał, zda by toho dojíti mohł při bratřiech (kteříž na ten čas najlepšie svobodu měli pod týmž svrchu řečeným[b]řečeným] řeceným pánem Jeho Miłostí, s nimiž týž pán jako jedno srdce był i jich ochraňovał, aby se jim nátiskuov a bezpráví nedáło, neb pan otec jeho był bratrem a paní matka sestrou) i došeł toho, totiž již řečený Martin, že jest také bratrem był.

Když pak tu v Litomyšli bratřie staršie častá na ten čas społu rozmłouvánie mievali s mnohými znamenitými lidmi, jako zvłášť s Jeho Miłostí pánem svrchu řečeným, při čemž také i tento Martin Kabátník bývał, vždy se na to ptajíce, był li by jaký lid ještě kde na světě, ješto by se chovał podlé způsobu a řádu prvnie cierkve svaté tak, jakž písma svatá o tom vypravují, žádajíce vždy s ta[A2v]číslo strany rukopisukovými