mie[D3r]číslo strany rukopisustu, kudy jest spuštěn był svatý Paveł[d]Paveł] Pav přes damašskou zed v koši.

V Damašku sou lidé rozličných věr, jimž jsem já nemohł vyrozuměti. Hned sou židé dvojí: jedni Samarytáni a druzí tito obecní židé. Také sou viery řecské, římské, turecské, než najviec arabské, totiž pohanské, neb jsou oni páni země té, kteráž jest zaslíbena židom. V Damašku mi pravili o jakýchs lidech, že sú viery rozdielné i obcovánie od jiných všech jednot, kteříž sou v zemi té i v jiných okolních, a praví, že by ještě v tom puovodu a naučení zuostávali od apoštołuov, a jest hned krajina pod horami damašskými a nad Jordánem i około Galilé. Také mi pravili, že jiných lidí mezi nimi máło jest než jich viery a ti lidé jiných obchoduov nemají, než sou řemeslníci rozliční, a vinic mnoho mají a na těch děłají a opatrují je. Rád sem chtěł zvěděti, co jsou za lidi, i nesměł sem se mezi ně vážiti sám, neb było daleko s cesty a také byli by mi kupci ujeli, neb sme již by[D3v]číslo strany rukopisuli jako na cestě, když mi o nich pravili. A těm lidem Arábi svým jazykem řiekají Druhové.

Potom z Damašku jsme k Jordánu potoku čtyři dni cesty měli a było času toho około Hromnic. Tu sme měli koňuom, vosłom, vełbłouduom pastvu čistú, neb již była čistá tráva zelená a veliká miesty do kolenou. Také ihned odtud země se tepłá počała, neb jedné jakž sme Jordán přejeli, hned se nám zdáło, jako bychom do jiné země přijeli. Jordán jest tak veliký, že by jej pachołek po třikrát přeskočiti mohł, než mněť se do něho dostało upadnouti, ale nepřeskočiti.

Od Jordánu šli sme do Galilé a jest puoł míle jedno od druhého. Galilé jest městečko małé a na hůře veliké, velmi příkré a tu mnoho svatých prorokuov leží. Odtud jsme jeli do Rámotgalat. Rámotgalat znáti, že było někdy město veliké, než jest zbořeno. Tu bosáci mají kłášter, a když poutníci se po moři płaví od Benátek, putujíce k božiemu hrobu, najprvé vysednou z korábuov do Rámotgalat a