[9v]číslo strany rukopisupak hejtmana poděbradského, který na místě knížat splnomocen jsa, vůdcem téhož k obraně požadaného žoldnerstva býti měl, a tak se sešlo společně okolo 4000 lidu ozbrojeného před oné zákopy na den 12. července, právě když se rozjednávati počalo. Havíři, slyšíce hluk a hlahol jako od Čáslavi, tak i Kolína přicházejícího lidu, jakož i zběch veliký od Hory Kutné spatříc, uzavřeli mezi sebou, že se dříve zbraně nechopí, dokud by se jim dříve příčiny nedalo, zvláště pak když i hejtmana poděbradského, jehož dobře znali, zočili. Tedy jsa té naděje, že on snad [s]text doplněný editorem sebou promluviti nechá, stížnost jejich uváží a skrze knížata u krále snadnější přístup jim vyjedná.

Když tedy hejtman již před samé zákopy se postavil, vyšli proti němu těch[n]těch] těh[o]těh] d 13 starších, jejichžto jména sou: 1. Šimon starší. 2. Průša. Oba bratři. 3. Černý. 4. Sloušek Háňa. 5. Duchek. 6. Mládek. 7. Kůzel. 8. Vopat. 9. Viktorín bratři. 10. Klad. 11. Holej Želvův. 12. Ondřej Němcův. 13. Vít Krhnavý. Z nichžto Opat, místo řečníka zastávaje, takto jménem všech pokorně promluvil: „Slyš, hejtmane, nám se od naších představených již od dávna křivda děje při rudách, a my nežádáme [10r]číslo strany rukopisužádného krveprolití, jedině bychom mohli slyšeni a rozsouzeni býti[p]býti] byti, byti u krále Vladislava, a protož také žádné zbraně se nechápáme, aniž chceme.“ „Když tedy tomu tak jest, jak pravíte, – řekl hejtman, – tedy pojďte se mnou na Poděbrady, a já vám, čehož žádati budete, u krále vyjednám i opatřím.“ „Hejtmane, – zase Opat, – my se bojíme o hrdlo“. „Nic se vám hrdlům vaším státi nemá, pojďtež jen bezpečně.“ Na to jim od něho jakožto rytíře dané slovo, hned se ostatek spokojili a celé to ležení naspět až do tohož přislíběného vyjednání odebralo. Dělníci šli ovšem s hejtmanem, však ale předce jen s bázní a nedůvěrou, neb 8 z nich bylo z panství poděbradského, a sice z Velimě a Pinova a Kel, protož jej dobře znali, a že se o hrdlo bojí, jemu předhazovali.

§ VII. Stínání havířův.

Přijdouc tedy na Poděbrady, vykázal jim hejtman jistbu neb místo, kde čeleď zámecká k jídlu se scházívala, a tu nyní jest kancelář důchodenský. Zde byli ihned