[10v]číslo strany rukopisuřádně potravou zaopatřeni, vazby nedostali žádné i také mohli svobodně po zámku choditi, neb tehdy byl ustavičně most zvižený a vrátný žádného bez[q]bez] pez povolení pana purkrabě ani sem, ani do města vypustiti nesměl.

Třetího dne, totiž 15. července, držel pan hejtman s nimi jen kratičký naoko výslech, slíbiv, že ihned dva jezdce schválně ku králi do Uher vypraví, zprávu toho písebně dá, by jen zatím trpělivě osudku čekali. Penězi porušen, udal jich za lid buřlivý a obecnému dobrému nebezpečný, předkládaje králi onu píseň a při tom provedenou opovážlivost, též vypodobnil zkázu Malína, představujíc, že tak podobně nyní i Hoře Kutný, kteráž jest klenot Království českého, státi se mělo, přitom žádaje, by král pro obecné dobré povolil jich skliditi. Král na toto představení ihned orter smrti podepsal, však ale sotvaže jezdcové odjeli, toho pikati počal, předkládaje v mysli sobě, zdaliž pak se jim přece jen křivda nečiní a zdaž nespravedlivě odpraveni nebudou. Dále uvažoval, že jen toliko samé představené jakožto žalující, ne pak je jakožto obviněné slyšel. I umínil sobě[r]sobě] sobě sobě [11r]číslo strany rukopisuna den 10. srpna nenadále Prahu navštíviti a mimo jinších také i tuto důležitost opravdivě a beze lstí[s]beze lstí] bezelstwy vyšetřiti.

V tom pak času, co oni jízdní cestičku ku králi sem i tam konali, jel pan hejtman [v]text doplněný editorem soukromí[t]soukromí] soukronj na Horu Kutnou a tam, srozuměv se s pány, nechal ihned šaty neb oděv popravní dle havířského spůsobu pro ně zhotoviti a sobě na Poděbrady dodati. Bylyť jsou sukně mužské z plátna bílého a černé burety na hlavy na spůsob kvadratu, obuv žádná a hrdlo k obnažení připravené. Zatím poslové dne 5. srpna byli s odpovědí již na Poděbradech, pročež pan hejtman, ihned v rychlosti předvolav Holýho Želvů, Ondřeje Němců a Víta Krhnavýho, tam kázal na cestu se vydati, praví, že jich na Křivoklatě k zkušení[u]zkušení] zkossenj tamních rud jakožto znatelův zapotřebí jest, aby těm na žádnou lest mysliti příčiny neměli. Dal jim dostatečnou zásobu peněz, též vozku, který jich k tamnímu hejtmanovi doprovodil. A tak v pondělí dne 6. vyjeli z Poděbrad, majíce psaní, však i také popravní oděv [s]text doplněný editorem sebou. Ve středu dne 8. hejtman, psaní přečta, ničehož nezjevil, nobrž mlče na čtvrtek k popravě jich se chystal.