[6v]číslo strany rukopisuCelé město užaslo, vidíc toto shluknutí, a nejináče se každý domníval, než že mordy a pálení v jich myslech se kuje, špehýři též nemeškali jak radu města, tak i mincovní obšírně o tom spraviti. A tak praví pan Dačický z Heslova, který při tom osobně byl a pro paměť vše zapsal, že nebylo jináče, nežli jako by zkáza a záhuba města i lidu na tom okamžení byla záležela, neboť proti nim se branně postaviti žádného nebylo ani pomyšlení.
Tedy Opat, starší jejich vůdce, poručil, by se pokojně domů odebrali. Pojav toliko 300 z nich, uvedl některé do domu pana Petržilky, kdež s nima rokování drže ujistil, že ku králi do Uher poselství se vyšle a oni u něho výslech obdržeti musí. V tom pak vkročil mezi ně pan radní Kroupa a že se k mírnému rovnání na Vlaský dvůr dostaviti mají, od pánů představených pozvání vyřizoval. „Pojďmež, – pravil Opat, – a zvíme, co se bude mluviti.“ Šli tedy společně a pan Kroupa, jakožto od pánův zvolený řečník, teprv mysliti počal, co a jak k nim mluviti má. Když pak již celé to množství se postavilo a stišilo, vyšli páni na vysokou paulač, [7r]číslo strany rukopisupan Kroupa ale dolů mezi ně. A smrtedlnou ouzkostí se třepa, u jednoho kameného sloupce se postavil. Začátek jeho řeči měl býti tento: „Co počínáte, co před sebe berete, však vám páni nic dobrého nepřejí!“ „Ba! Pohromu! Dobře pravíš“, vzkřikli všichni jednohlasně a, tleskajíc rukami, se na místě rozešli. Kroupa pak tu u sloupu stál, co ohromený. Páni skřípěli naň zubami a jeden z nich pravil: „Ten pan Kroupa mluvil zhloupa, stoje u kamenného sloupu“, kterážto průpověď i jeho potomkům k hanbě se dlouhý čas pamatovala.
§ IV. První pohnutka pozdvižení havířů.
„Ukroťte se! – pravili dne jednoho páni k onim čelním havířům, dajíc jich k sobě na Dvůr vlaský povolati, – Neboť král Jeho Milost brzce Horu navštíví, poněvadž různice mezi městy a rytířemi o vaření piva vzniklé zde vyrovnati zaslíbil. Vy tedy přede všemi jinšími máte výslech u něho obdržeti.“ Spokojili se tedy na ten čas, však ale ještě daleko hůře nežli prvé se s nimi nakládalo, neboť páni nepřestávali na ně u krále sočiti, zvláště pak zůřivost a ukrutnost tu, kterou předkové jejich
