[4v]číslo strany rukopisu1485., svolav některé z vladyk, nařízení vydal, by v času od 31 let, pod trestem vyhnání ze země, jeden druhého nehaněl, netupil a nekaceřoval, to však by přísně držáno a zachováno bylo. Povolav knížat minsterbergských na Hory Kutné, kdež právě ten čas trpké žaloby a nesnáze mezi kovkopy neb havíři proti jich představeným byly, povstalo jim právo hraničné a spolu též i právo meče nejen na jejich panství poděbradském, nobrž i nad kovkopy kutenskými udělil, potvrdil a trest, nechť byl od strany náboženství neb také politické, od nich vznešený, i vše nepřítomnosti, za pravý vyhlásil. Zvláštní pak poručení vydal pak na jistou píseň, kteráž byla příčina té bouře a nesnáze mezi oběmi stranami, by ten, jenž[d]jenž] genž genž by se ji spívati opovážil, ihned na hrdle trestán byl. Tato píseň složena byla v Praze od řezníka Žiže, Martina od Zlatého kola a pekaře Šejnohy. Začátek její byl tento: „Věrní křesťané, silně doufejte o Kristově večeři“. Král věděl o tom jistotně, však v té tak veliké zbouřenosti nedůvěřoval sobě na nic v Praze hrdelně sáhnouti, nobrž čekal [5r]číslo strany rukopisučasu pohodlného, by je do práva hraničného zaplésti a tak sebe samého z téhož nebezpečného předsevzetí vyněti[e]vyněti] wynětiti mohl. Právo hraničné pozůstávalo v tom, že ačkoliv každý pán své poddané mohl na smrt odsouditi, však po výstupku vyšším, zvlášť když obviněný se znáti nechtěl a se na rozsudek hraničný odolával, musili se někteří z okolních pánů, jenž s nimi mezili, k vyšetření téhož činu dostaviti. Pakli i tu se přec nevyjednala, tedy teprv na knížata minsterbergská došla, na jejichžto úsudek již dále nebylo lze neb tak lehce se odolati, poněvadž mocnost jejich na celou zem českou se vstáhnouti.

§ II. Odchod knížat na Minsterberg a postoupení Poděbrad na krále Vladislava.

V těch již svrchu pravených, jak v Praze, tak i Horách Kutných vzniklých, nevolích zdědil král Vladislav v roku 1490. od vejvody slezského příjmení Albus jemu kšaftem odkázané dvoje hrabství v Slezích, totiž Oels a Wohlau, které blíže