Na Poděbradech pak v pátek, jenž byl den po sv. Vavřinci léta Páně 1496., dne 11. srpna, když se rozednívati počalo, nechal pan hejtman ostatních 10 předolat, a sice ne do kancaláře svého, nobrž v ta místa, kdež nyní před příbytkem sirotčenským studnice se nachází, neb za času zámku starého byly tu, kde první pokoj nyní stojí, 3 oblouky klenuté a nad nimi pavlač, kdež hejtman, na stolici sedě, ortel smrti přestupníkům hlásati nechal, sám pak první hůl zlomil, jim před nohy dolů hodil. Tuto se patrně vyvracuje omylný nápis na čele kostelním, kdež se praví, že je dal stít vývoda minsterbergský, což tento spis ještě dále průvodně dokáže. Toto samé když takovým spůsobem ubohým havířům hlásáno bylo, velice se ulekli a pravili: „Ó, ty, zrádný a nešlechetný hejtmane! Kterak jsi sliboval, že se nám nic hrdlum státi nemá a selhal jsi“. Z toho tedy místa vedeni byli zase do pravené jistby, kdež v oděv popravní se oblečeti[v]oblečeti] oblečeto jim bylo nařízeno, dva kati, totiž Kalouch městský a Sochor zámecký s jejich holomkami, jakož i pan Žďárský, městský rychtář, s jeho žoldnéři byli tu již také přítomní.

Veleslavín[w]Veleslavín] Weleslawjna praví v svém[x]svém] sem Historickém kalendáři na ten samý den, [12r]číslo strany rukopisuže co žádali správy křesťanské před smrti užíti, nechtěl jim toho hejtman dopustiti. Patrně[y]Patrně] patrni jest to ale omyl, neb času toho byli dva velmi znamenití a slavní mužové, a sice Matěj z Bydžova, farář poděbradský, a Václav Hradecký, farář libický, zvláštní miláčkové knížat minsterbergských, tak jakž je samý zde v staré knize pamětní od r. 1494. v obnově záduší libické jmenují: „Věřící milí naši“. Ti tedy jistě by nebyli k tomu svolili, by hejtman do jich duchovního práva mohl tak dalece sáhnouti, i sama ta jejich při stínání modlitba že od horlivých duchovních otcův pochází, toho dokazuje, pakli by se to přece tak, a ne jináče bylo státi mělo. Tedy dost možné, že i to mohlo býti původem onych pro něho nešťastných následkův, kterých se dáleji dozvíme.

V hodinu 9. byli tedy ti ubozí, jsouc jedni k druhým pevně svázáni provazami, skrze katy a jich holomky ze zámku vyvedeni. Hejtman, sedě na koni, též pacholek jeho, pan Žďárský pak s jeho žoldnéři toliko pěšky je za most vyprovázeli. Na té cestě nebylo nic jiného slyšeti, než toliko „Ty, zrádný a nešlechetný hejtmane!“, též hlasité žehrání zde veškerého zástupu schromážděného městského lidu.

Za