[7v]číslo strany rukopisuhned v roku 1412. nad Malínem městem provedli, když skrze ubytí dítek hrachů všecky obyvatele vesměs, jakž pravili, kočky nešanujíc, naskrze vymordovali, posléz město, vypálíc, v zříceninách pusté zanechali. Jaký tedy div, že král dobrý nad tou zprávou velice na ten lid zanevřel a je jakožto neskrocené zbůjníky považoval.

To však ale nedlouho trvalo, neb havíři, nemoha po dobrém ničehož tudy zříditi, v soukromnosti vyslali[i]vyslali] wyslal ku králi do Budína posly své, kteřížto, nejsouc ani ku králi připuštění, tu smutnou novinu přinesli: na příjezd královský a zasloužený trest očekávati. A to byla první k pozdvižení pohnutka, neb od té chvíle drželi schůsky soukromě a patříce znáti bylo, že k něčemu strašlivému strojiti se míní.

Posléz v roku 1495. přijel král skutečně do Hory Kutné, kamž byl některé rytířův z měst povolal, a položil se bytem na Dvoře vlaském. „Nyní buď život, neb smrt, – pravili havíři, – jestliže my hned první před pány slyšáni nebudeme.“ Což se jim však zcela odepřelo, a že oni jako již nejposlednější se považují, oznámilo. „Po hříchu, – pravil Opat, – zle jest. Osočení sme od pánův u krále. My, jenž jak krále, tak celou zem prací naší bohatíme! [8r]číslo strany rukopisuA proč věří jim král více nežli nám, on sám přitom nenahradiltelnou[j]nenahradiltelnou] nechnahradiltelnou trpí škodu?“ „Hoden jest, bychom se jemu na nějaký způsob pomstili“, pravili ostatní. Však ale v čem? A jak? Toho žádný nepronesl.

§ V. Nešťastná překvapenost a příhoda.

Když tak o tom vespolek se radili, přistoupil k nim jakýs švec příjmením Kmoch, muž velice opovážlivý. Ten promluvil k celé té společnosti takto: „Bratří! Když mě zastanete, bych hrdla neztratil, chci jemu u večeře onu píseň pražskou, kterouž on pod hrdlem zapověděl, pod jeho oknem zaspívati. A zdaž může býti již větší pro něho msty, když sezná, že silnější jest mocnost rukouch vašich nežli jeho zákonové? A zvíte, žeť se zdaří.“

I zalíbila se všechněm řeč ta a dali jemu toto za odpověď: „Ačkoliv dle práv a svobod našich žádný z ševců bratem naším nesměl se jmenovat, ty pak, když toho dovedeš, nejen ty, ale všichni ostatní tvého řemesla mají se vždycky s námi bratrovati. Nestrachuj se tedy, my v soukromních zálohách budem v počtu 400 na dané sobě znamení očekávati, ty pak jen bezpečně a neohroženě spívej.“

Bylo to v čas letnic. Král, položiv se o hodině 11. na své