Však jest o mně to psáno, ež má milosrdie jsú povýšena nade vše má učiněnie.“ K tomu Pravedlnost otpovědě: „Když jest to tak tvému božství libo, toť čas přěvděčný přišel nad hřiešnými sě smilovati, neb tvé milosrdie vždy bylo, jest i bude na věky. Aj toť vzkvetl květ, dievka přěčistá, všie šlechetnosti plná, jížto jmě Maria. Ot niežto tělesenstvie, když ráčíš, přijieti móžeš.“ Tehda hospodin, jenžto nechce smrti hřiešného, otpověděl skrzě Mojžieše a řka: „Viděv, viděl sem velikú strast i núzi lidu mého i sstúpil sem.“ Jako by řekl: Milostivě sem sě ozřěl, abych jej vykúpil.
Tu praví svatý Bernart: „Mohla jest v rozumě o tom mluva býti, která by osoba svaté Trojicě měla člověčstvie na sě přijieti, Otec li, Syn li, čili Duch svatý. Najprvé sě vidieše rozumu, ež buoh Otec, a to proto, ež v tej v svatéj trojnosti bohu Otci moc vláščie příleží, a protož, ež sě diábel bieše mocně v svět uvázal, vidieše sě to podobno, ež by buoh Otec člověčstvie vezma, vyšší mocí diábla přěmohl. Druhé sě vidieše, aby Duch svatý člověčenstvie přijal, a to proto, ež, jakž jest juž řečeno, Duchu svatému příleží milost a ta ješče světu nebyla ukázána, proněžto bylo by podobné, by Duch svatý tělesenstvie přijal, a tak světu svú milost ukázal. Třetie sě vidieše, aby Syn boží tělesenstvie přijal, a to proto, ež jemužto sě vláščě křivda stala, chce li to u mír a v dobrovolenstvie přivésti, jmá nejiné miesto sebe sláti, ale sám k tomu přijíti. A tak jest, ež sú lidé vlášče Synu božiemu křivdu učinili, chtiec dědičstvo jeho svaté múdrosti sobě neprávě osobiti, obludnému slibníku povolijíce, když jim bieše řekl: Budete jako bohové, točíš takúž múdrost u věščbě jmajíce,
