hospodin otpovědě: „Gabriel, jakež s viděl Mojžiešóv keř na púšči, jenž ohněm hořě neshořal, takež ta má vzvolená děvicě mým v jejie svatý život vstúpením ižádným činem nebude v čistotě uražena. Jdiž tehda, Gabrieli, a tej děvici přědivnú novinu nebeské rady dones. Nalezneš ji, anať v malém domku bydlí, všakť juž v nebeských sieniech kralije i vévodí. Tejť dávaji mého milého, jediného syna, aby byla tomu matka, jemužto sem já otec. Dievkú j’u vizi, matkú čini, jméno jiej dávaji Porodnicě. Však proto ostane v cělosti jejie čisté děvojstvie a tať bude bez mužského poznánie matkú tomu, jemužto jsem já božským činem otec, neb tak chci tiem činem všemu světu spomoci. Juž nebude nazvána Eva matkú všěch na světě přěbývajících, ale juž tejto děvici chvála bude dávána z toho, což sě dobrého bude na nebi i na zemi dieti.“
Tehda anděl to poselstvie ot svaté Trojicě přijem, k nebeské děvicě modlitebnému pokoji sě přiblíživ, k ní přistúpiv a přěd ní s velikú počestí poklek, ukázanie nebeské jí prořekl a řka: „Zdráva milosti plná.“ Tu praví svatý Ambrož, ež anděl k ní vstúpiv, nenalezl jie v uliciech, ne na okoncích na světské věci hlédajíce, ne na tržišči s lidmi o ješitných věcech mluviece, jakžto nynějšieho světa panny mnohé činie, ale v skrytém pokojíku nalezl ju, ana sě bohu modlí a prosiec, aby buoh seslal na svět syna svého jediného, dávno slíbeného. A jakžto svatý Jeroným v jedněch starých knihách nalezl, v tu hodinu Maria čtieše svatého Isaiáše proročstvie. Tu ješto sě píše: „Aj toť halma, točíš dievka, počne i porodí syna, jemužto jmě bude Emanuel, točíš buoh s námi.“ To přěčetši
