vše svýma očima viděvši, s svatým Janem a s jinými paniemi do města jide. Tu ji svatý Jan v apoštolský dóm uvede, a tu kvieléc i ječéc, viece ležieci nežli sedieci, na syna vzpomínajíc, plakáše.
Zatiem, když toho dne večer bylo, přišed jeden ku Pilátovi dobrý druh a kmet starý a vláščí učenník Ježíšóv jménem Josef i poprosil jeho, aby jemu odpustil tělo Jezukristovo s kříže senmúce pochovati. Tu prosbu Pilát uslyšal, tělo Ježíšovo jemu dáti kázal. Tehda ten ctný muž Josef sněm to svaté tělo s kříže, obinuv je v čisté plátno, položil v svój v nový rov, jenž rov bieše z kamene vytesán, a přivaliv kamenem velikým i šel pryč. A při tom sediechu svaté Mařie, hlédajíce na to.
A zatiem přistúpivše kněžie i židovské starosty ku Pilátovi, k němu řechu: „Pane, rozcházie nás to slovo, ješto jest řekl onen křivý svódcě, ješče živ jsa, jež z mrtvých třetí den vstane. A protož střieci hrobu až do třetieho dne, ať by jeho učenníci ukradnúce neřekli, vstal jest z mrtvých, i bude věcší blud než dřieve.“ K nimžto Pilát vecě: „Jmáte stráži, jděte, střěztež jeho, jakž vy umiete.“ Tehda ti Židé uslyševše ot Piláta to odpověděnie, šedše, postavili stráži okolo hrobu, naznamenavše hrob pro věcšie ujištěnie.
Zatiem toho jitra ráno, jiežto noci hospodin z mrtvých vstal, tehda svaté Mařie k svatému hrobu šly, aby jej ohledaly, a inhed jakž přišly, v túž hodinu potřásla sě hojně země. A inhed anděl z nebes sstúpiv, otvalil kámen s hrobu i posadil sě na kameni. A toho anděla vezřěnie bieše jako hromová blýskota a rúcho na něm bieše bielé
