[104r]číslo strany rukopisuvše svýma očima viděvši, s svatým Janem a s jinými paniemi do města jide. Tu ji svatý Jan v apoštolský dóm uvede, a tu kvieléc i ječéc, viece ležieci nežli sedieci, na syna vzpomínajíc, plakáše.
Zatiem, když toho dne večer bylo, přišed jeden ku Pilátovi dobrý druh a kmet starý a vláščí učenník Ježíšóv jménem Josef i poprosil jeho, aby jemu odpustil tělo Jezukristovo s kříže senmúce pochovati. Tu prosbu Pilát uslyšal, tělo Ježíšovo jemu dáti kázal. Tehda ten ctný muž Josef sněm to svaté tělo s kříže, obinuv je v čisté plátno, položil v svój v nový rov, jenž rov bieše z kamene vytesán, a přivaliv kamenem velikým i šel pryč. A při tom sediechu svaté Mařie, hlédajíce na to.
A zatiem přistúpivše kněžie i židovské starosty ku Pilátovi, k němu řechu: „Pane, rozcházie nás to slovo, ješto jest řekl onen křivý svódcě, ješče živ jsa, jež z mrtvých třetí den vstane. A protož střieci hrobu až do třetieho dne, ať by jeho učenníci ukradnúce neřekli, vstal jest z mrtvých, i bude věcší blud než dřieve.“ K nimžto Pilát vecě: „Jmáte stráži, jděte, střěztež jeho, jakž vy umiete.“ Tehda ti Židé uslyševše ot Piláta to odpověděnie, šedše, postavili stráži okolo hrobu, naznamenavše hrob pro věcšie ujištěnie.[312]Mt 27,57–66
Zatiem toho jitra ráno, jiežto noci hospodin z mrtvých vstal, tehda svaté Mařie k svatému hrobu šly, aby jej ohledaly, a inhed jakž přišly, v túž hodinu potřásla sě hojně země. A inhed anděl z nebes sstúpiv, otvalil kámen s hrobu i posadil sě na kameni. A toho anděla vezřěnie bieše jako hromová blýskota a rúcho na něm bieše bielé
