svého hřiešného života polepšenie. V ten čas, jakžto evanjelisty píší, sluhy židovské biechu u kříže ostali, vzemše húbu, v ocet omočichu. A jakž druhý evanjelista praví: „Bylo víno s žlučí smiešeno.“ A jakž třetí evanjelista praví, ež bylo víno myrrú ohorčeno. V tom nám evanjelisty rozuměti dávají, ež to pitie bylo tak hořké, jehož Ježíš pokusiv nerodil píti. Proto sú mu také octa píti podali, neb, jakž praví jeden starý mistr, když na kříži vzbitému octa podadie, spieše umře. Po maléj chvíli Ježíš promluvi a řka: „Skonáno jest.“ Jakžto by řekl: Již sě je vše dokonalo, což bylo o mém trudném umučení prorokováno. V tom nám Ježíš příklad ostavil, aby každý hřiešný, ktož na kříž svatého pokánie vstúpí, nejmá odtad sstúpiti, jeliž moci bude řéci: Skonáno jest, točíš mé pokánie již splněno jest. Opět po maléj hodině zavola Ježíš a řka: „Otče, v tvoji rucě porúčeji duši mú.“ V tu dobu nakloniv hlavu i pustil duši. Tu praví svatý Matěj evanjelista, ež mnoho svatých tiel vstavše, mnohým sě v Jeruzalemě ukázaly. Tu také praví svatý Augustin, ež Syn boží od té hodiny, v nižto pustil svú svatú duši, čtyřidcěti hodin v orloji dokonav, z mrtvých vstal. Tu matka jeho milá bieše, a kak jest žalostivě plakala, o tom svatý Anzelm v svých knihách píše.
Toho večera na mešporniej hodině přijidú posli Pilátovi, aby těla těch tří ukřižovaných dolóv sněli. A jež lotry oba ješče živa biešta, jim jich kosti zpřěrážechu, aby spieše umřěli. Ale Ježíše umrla nalezú, proto jeho tak nechachu. V ten čas jeden rytieř slepý, jemužto
