[421r]číslo strany rukopisu[a]označení sloupceJ4,30 Vyšli sú z města a přijidechu k němu. J4,31 Mezitiem prosiechu učedlníci jeho řkúce: „Mistře, jez.“ J4,32 Ale on vece[99]vece] dicit lat., dixit var. jim: „Jáť mám krmi jiesti, jenž vy neviete.“ J4,33 Tehdy vecechu učedlníci sami k sobě: „Zdali jest někto přinesl jemu jiesti?“ J4,34 Vece[100]Vece] Dicit lat., Dixit var. jim Ježíš: „Mój pokrm jest, abych učinil vóli toho, jenž mě jest poslal, abych dokonal skutek jeho. J4,35 Však vy diete, že ještě čtyři měsiece sú a žen příde. Aj, pravi vám, zdvihněte oči své a patřte na krajiny, žeť se již bělejí ke žni. J4,36 A kto žne, mzdu béře a shromažďuje užitek v život věčný, aby i ten, ktož rosievá, i ktož žne, spolu se radovali[101]se radovali] gaudeat lat.. J4,37 Neb v tom jest slovo pravé, že jiný jest, ješto rosievá, a jiný[102]jiný] + est lat., nemá var., ješto žne. J4,38 Já sem vás poslal žat, co ste vy nedělali. Jiní sú dělali a vy ste v diela jich vešli.“ J4,39 A z toho města mnozí Samaritánové věřiechu veň skrze slovo ženy svědečstvie vydávajície, že pověděl mi jest všecko, co sem koli učinila. J4,40 Tehdy když přijidechu k němu Samaritánové, prosili sú ho, aby tu přebyli[103]přebyli] maneret lat.. I přebyli sú[104]přebyli sú] mansit lat. [tu]text doplněný editorem[105]tu] ibi lat. dva dni. J4,41 A mnohem jich viece uvěřili sú[106]sú] + in eum lat., nemá var. pro řeč jeho. J4,42 A té[107]té] navíc oproti lat. ženě praviechu, že již ne pro tvú řeč věříme, neb sme sami slyšeli a vieme, že tento jest jistě spasitel světa.

J4,43 Pak po dvú dní vyjide odtud i odjide do Galilee. J4,44 Neb on sám Ježíš svědečstvie jest vydal, že prorok v své vlasti cti nemá. J4,45 Protož když přijide do Galilee, přijachu jej Galilejští, poňavadž sú všecky věci [viděli]text doplněný editorem[108]viděli] vidissent lat., kteréž jest učinil v Jeruzalémě v den slavný, neb [i]text doplněný editorem[109]i] et lat. oni biechu přišli ke dni svátečniemu. J4,46 Tehdy přijide opět do Kany galilejské, kdež jest byl učinil vodu vínem. A bieše jeden králík, jehožto syn nemáháše, v Kafarnaum. J4,47 Ten když[110]Ten když] Tehdy rkp. uslyše, že přišel jest [Ježíš]text doplněný editorem[111]Ježíš] Iesus lat.

od Židovstva do Galilee, bral se jest k němu a prosieše ho, aby sstúpil a uzdravil jeho syna, neb počínáše mřieti. J4,48 Tehdy vece Ježíš k němu: „Jediné neuzříte li znamení a zázrakóv, neuvěříte.“ J4,49 Vece[112]Vece] Dicit lat. k němu králík: „Pane, sstup, dřéve nežliť umře syn mój.“ J4,50 Vece[113]Vece] Dicit lat. jemu Ježíš: „Jdi, syn tvój živ jest.“ I[114]I] navíc oproti lat., + Et var. uvěřil jest člověk řeči, kterúž jemu pověděl Ježíš, a jide. J4,51 A když již on stupováše, sluhy potkachu ho a [b]označení sloupcezvěstovachu řkúce, že syn jeho jest živ. J4,52 Tehdy tázáše od nich hodiny, v kterú by se lépe měl. I řekli sú jemu, že včera v hodinu sedmú ostala ho zimnice. J4,53 Tehdy poznal jest otec, že ta hodina bieše, v kterú řekl jemu Ježíš: „Syn tvój živ jest.“ I uvěři on i dóm jeho vešken. J4,54 To opět druhé znamenie učinil jest Ježíš, když byl přišel od Židovstva do Galilee.

Kapitola pátá

J5,1 Potom bieše den slavný židovský i vstúpi Ježíš do Jeruzaléma. J5,2 I bieše[115]bieše] Est lat. v Jeruzalémě bravový rybník, jenž slovieše židovsky Bethsaida, pět siencí vchodících maje. J5,3 V těch ležieše veliké množstvie neduživých, slepých, kulhavých, uschlých, čakajících hnutie vody, J5,4 neb anjel boží svým časem vstupováše do rybníka [i býváše hnuta voda. A ktož první sstupováše do rybníka]text doplněný editorem[116]i býváše hnuta voda. A ktož první sstupováše do rybníka] et movebatur aqua. Et qui prior descendisset in piscinam lat. (homoiot.) po hnutí vody, zdráv býváše, od kteréž kolivěk nemoci byl jest držěn. J5,5 A bieše tu člověk jeden, osm a třidceti let maje v nemoci své. J5,6 Toho[117]Toho] + autem lat., nemá var.  když uzře Ježíš ležiece a poznal, že by již mnohý čas měl, vece[118]vece] dicit lat. jemu: „Chceš li zdráv býti?“ J5,7 Odpovědě jemu neduživý: „Pane, člověka nemám, aby když zarmútí sě voda, pustil mě do rybníka. Nebo když [já]text doplněný editorem[119]já] ego lat. jdu, jiný přede mnú stúpí.“ J5,8 Vece[120]Vece] Dicit lat. [jemu]text doplněný editorem[121]jemu] ei lat. Ježíš: „Vstaň a[122]a] navíc oproti lat., + et var. vezmi lože své a choď!“ J5,9 A inhed zdráv učiněn jest člověk[123]člověk] + ille lat., nemá var. i vzal jest lože své a chodil jest. A bieše svátek v ten den.

J5,10 Protož praviechu Židé tomu, jenž bieše uzdraven: „Svátek jest, neslušie tobě vzieti lože svého.“ J5,11 Odpovědě jim: „Ten, ješto mě zdráva učinil, onť mi je řekl: Vezmi lože své a choď!“ J5,12 […]text doplněný editorem[124]…] Interrogaverunt ergo eum: Quis est ille homo qui dixit tibi: Tolle grabatum tuum et ambula? lat. (homoiot.) J5,13 Ale ten, ješto zdráv bieše učiněn, nevědieše, kto by byl. A Ježíš odchýlil se od zástupu, postaveného na tom[125]tom] navíc oproti lat. miestě. J5,14 Potom naleze jej Ježíš v chrámě i vece jemu: „Aj, zdráv učiněn si, již neroď hřěšiti, ať se hóře tobě něco nepřihodí.“ J5,15 Odjide ten člověk a zvěstova Židóm, že jest Ježíš byl, jenž ho zdráva učinil. J5,16 Protož protiviechu se Židé Ježíšovi, že to činieše v svátek. J5,17 Ale Ježíš odpovědě jim: „Otec mój až dosavad činí, a já činím také[126]také] navíc oproti lat..“ J5,18 Tehdy proto viece Židé hledáchu ho zabiti, že netoliko rušieše svátek, ale že i[127]že i] et lat., quia et var. otce