[420r]číslo strany rukopisu[a]označení sloupcepravi vám, uzříte nebe otevřené a anděly božie vstupujície a sstupujície nad synem člověka.“

Druhá

J2,1 A třetieho dne svatba stala se jest v Kana Galilee i bieše mátě Ježíšova tu. J2,2 Povolán jest pak i Ježíš i učedlníci jeho k svatbě. J2,3 A když [sě]text doplněný editorem nedosta vína, vece[41]vece] dicit lat. mátě Ježíšova k němu: „Vína nemají.“ J2,4 I vece[42]vece] dicit lat., dixit var. jí Ježíš: „Co mně a tobě[43]tobě] + est lat., nemá var., ženo? Ještě jest nepřišla hodina má.“ J2,5 Vece[44]Vece] Dicit lat., Dixit var. mátě jeho sluhám: „Co kolivěk die vám, učiňte.“ J2,6 A bieše tu kamenných stúdví šest položeno podlé očisťovánie židovského, každá berúci měřice[45]měřice] meṙice rkp. dvě nebo tři. J2,7 Vece[46]Vece] Dicit lat., Dixit var. jim Ježíš: „Naplňte stúdvi vodú.“ A naplnichu je až do vrchu. J2,8 I vece[47]vece] dicit lat., dixit var. jim Ježíš: „Beřte již a neste prvniemu svatu.“ I nesechu. J2,9 A když okusi první svat vody vínem učiněné – a nevědieše, odkud by bylo, ale sluhy vědiechu, ješto biechu nabrali vody –, zavola[48]zavola] vocat lat., vocavit var. ženicha ten svat J2,10 a vece[49]vece] dicit lat. jemu: „Každý člověk najprvé dobré víno postavuje, a když se zapijí, tehdy to, kteréž horšie jest. Ale ty si zachoval víno dobré až dosavad.“ J2,11 To jest učinil počátek znamení[50]znamení] zname(nie) rkp. Ježíš v Kana Galilee a zjevil jest slávu svú i uvěřili sú veň učedlníci jeho. J2,12 Potom sstúpil do Kafarnaum on a mátě jeho a bratřie jeho a učedlníci jeho a tu přebýváchu nemnoho dnóv.

J2,13 A blízko bieše velika noc židovská. I vstúpi Ježíš do Jeruzaléma J2,14 a naleze v chrámě prodávajíce voly a ovce a holuby a penězoměnce[51]penězoměnce] peniezomence rkp., ani sedie. J2,15 A když učini jakožto bič z provázkóv, všecky vymeta z chrámu, i ovce, i voly, a penězoměncóm rosypa penieze a stoly převráti. J2,16 A těm, ješto holubice prodáváchu, řekl jest: „Odneste toto odtud a neroďte činiti domu otce mého domu kupečstvie!“ J2,17 I rozpomanuli sú se učedlníci jeho, že psáno jest: Horlivost domu tvého snědla mě jest. J2,18 Tehdy odpověděli sú Židé a řekli sú jemu: „Které znamenie ukazuješ nám, že tyto věci činíš?“ J2,19 Odpovědě Ježíš a vece jim: „Zrušte chrám tento a ve třech dnech zbudím jej.“ J2,20 Tehdy řekli sú Židé: „Čtyřidceti a šest let dělán jest chrám tento, a ty ve třech dnech zbudíš jej?“ J2,21 Ale on pravieše o chrámu těla svého. J2,22 Protož když jest vstal z [b]označení sloupcemrtvých, rozpomenuli sú se učedlníci jeho, že toto pravieše o těle svém[52]o těle svém] navíc oproti lat., + de corde suo var., a uvěřili sú písmu i řeči, kterúž jest řekl Ježíš. J2,23 A když bieše v Jeruzalémě o veliké noci na den slavný, mnozí uvěřichu ve jméno jeho, vidúce znamenie[53]znamenie] + eius lat., nemá var., kteráž činieše. J2,24 Ale on Ježíš nedóvěřieše sebe samého jim, protože on znáše všecka srdce jich[54]všecka srdce jich] omnes lat. J2,25 a[55]a] + quia lat. potřebie jemu nebieše, aby kto svědečstvie dal o člověku, neb on vědieše, co jest v člověku.

Kapitola třetie

J3,1 A bieše člověk z zákonníkóv Nikodemus jménem, knieže židovské. J3,2 Ten přijide k Ježíšovi v noci a řekl jest jemu: „Rabi, vieme, žes od boha přišel mistr, neb nižádný nemóž těch znamení činiti, které ty činíš, jediné byl li by buoh s ním.“ J3,3 Odpovědě Ježíš a vece jemu: „Věrně, věrně pravi tobě, jediné ač se kto nenarodí [opět, nemóž viděti králevstvie božieho]text doplněný editorem[56]opět, nemóž viděti králevstvie božieho] denuo, non potest videre regnum Dei lat. (homoiot.). J3,4 [Vece k němu Nikodemus: „Kterak móž člověk naroditi se, když jest starý? Zdali móž v břicho matky své opět vjíti a druhé se naroditi?]text doplněný editorem[57]Vece k němu Nikodemus: „Kterak móž člověk naroditi se, když jest starý? Zdali móž v břicho matky své opět vjíti a druhé se naroditi?] Dicit ad eum Nicodemus: Quomodo potest homo nasci, cum sit senex? numquid potest in ventrem matris suae iterato introire et renasci? lat. (homoiot.) J3,5 [Odpovědě Ježíš: Věrně, věrně pravi tobě, jediné ač kto neurodí se]text doplněný editorem[58]Odpovědě Ježíš: Věrně, věrně pravi tobě, jediné ač kto neurodí se] Respondit Iesus: Amen, amen dico tibi, nisi quis renatus fuerit lat. (homoiot.) z vody a z ducha svatého, nemóž vjíti do králevstvie božieho. J3,6 Co se jest urodilo z těla, tělo jest. A co se jest urodilo z ducha, duch jest. J3,7 Nediv se, žeť sem řekl tobě: Musíte se naroditi druhé. J3,8 Duch, kde chce, dyše a hlas jeho slyšíš, ale nevieš, odkud jde neb kam pójde. Tak jest každý, kto se jest urodil z ducha.“ J3,9 [Odpovědě Nikodemus a vece jemu: „Kterak se ty věci mohú státi?“]text doplněný editorem[59]Odpovědě Nikodemus a vece jemu: „Kterak se ty věci mohú státi] Respondit Nicodemus, et dixit ei: Quomodo possunt haec fieri lat. (homoiot.) J3,10 Odpovědě Ježíš a vece jemu: „Ty si mistr v Izraheli, a toho nevieš? J3,11 Věrně, věrně pravi tobě, že my[60]my] navíc oproti lat., + nos var., co viemy, mluvíme, a co sme viděli, svědčíme, a svědečstvie našeho nepřijímáte. J3,12 Poňavadž sem zemské věci pravil vám, a nevěříte, kterak, poviem li vám nebeské věci, uvěříte? J3,13 A ižádný[61]A ižádný] Ay żadny rkp. nevstupuje na nebe, jediné ktož jest s nebe sstúpil, syn člověka, jenž jest v nebi. J3,14 A jakož Mojžieš povýšil jest hada na púšti, takež povýšen musí býti syn člověka, J3,15 aby každý, jenž věří veň, nezahynul, ale měl život věčný. J3,16 Neb tak jest buoh miloval svět, že jest syna svého jednorozeného dal na svět[62]na svět] navíc oproti lat., + in hunc mundum var., aby každý, jenž věří v něho, nezahynul, ale měl život věčný. J3,17 Neb jest neposlal buoh syna svého na svět, aby súdil svět, ale aby spasen byl svět skrze něho. J3,18 Ktož věří veň, nebývá súzen, ale kto nevěří, již[63]již] genż rkp. odsúzen jest, neb nevěří ve jméno jednorozeného syna božieho. J3,19 A toť jest súd, že světlo přišlo jest na svět, a milovali sú lidé viece tmy nežli