[426v]číslo strany rukopisu[a]označení sloupceřekl jest Ježíš: „Nynie oslaven jest syn člověka a buoh oslaven jest v něm. J13,32 Poňavadž buoh oslaven jest v něm, i buoh oslavil jest [389] oslavil jest] clarificabit lat.,  clarificavit var.  ho v sobě samém a inhed oslaví jej. J13,33 Synáčkové, ještě málo sem s vámi. A [390] A] navíc oproti lat. hledati budete mne. A jakož sem Židóm řekl: Kam já jdu, vy nemóžete přijíti, i vám pravi nynie. J13,34 Přikázanie nové dávám vám, abyšte se spolu milovali; jakož sem miloval vás, abyšte i vy milovali se spolu. J13,35 V tomť poznají všickni, že učedlníci moji ste, budete li mieti milovánie vespolek.“

J13,36 Vece [391] Vece] Dicit lat. jemu Šimon Petr: „Pane, kam jdeš?“ Odpovědě Ježíš: „Kam já jdu, nemóžete [392] nemóžete] non potes lat., non potestis var. mne nynie následovati, ale potom budeš následovati.“ J13,37 Vece [393] Vece] Dicit lat. jemu Petr: „Proč tebe nynie nemohu následovati? Duši mú za tě položím.“ J13,38 Odpovědě jemu Ježíš: „Duši svú za mě položíš? Věrně, věrně pravi tobě, nezazpievá kokot, až mne třikrát zapříš.“

Kapitola čtrnádctá

J14,1 I vece učedlníkóm svým [394] I vece učedlníkóm svým] navíc oproti lat., + Et ait discipulis suis var. : „Nemuť se srdce vaše ani se strachuj [395] ani se strachuj] navíc oproti lat., + neque formidet var. . Věříte li v boha, i v mě věřte. J14,2 V domu otce mého přiebytkové mnozí sú. By to méně bylo [396] By to méně bylo] si quominus lat. , pověděl bych vám, že jdu připraviti vám miesto. J14,3 [ A odejdu li a připravím vám miesto ]text doplněný editorem[397] A odejdu li a připravím vám miesto] Et si abiero, et praeparavero vobis locum lat. (homoiot.) , opět přídu a přímu vás sám [398] sám] ſem rkp. k sobě, aby kdež sem já, i vy byli. J14,4 [ A ]text doplněný editorem[399] A] Et lat. kam já jdu, viete i cestu viete.“ J14,5 Vece [400] Vece] Dicit lat. jemu Tomáš: „Pane, nevieme, kam jdeš, a kterak móžem [ cestu ]text doplněný editorem[401] cestu] viam lat. věděti?“ J14,6 Vece [402] Vece] Dicit lat. jemu Ježíš: „Já sem pravda [403] pravda] + et lat., nemá var. , cesta a život. Žádný nepřicházie k otci, jediné skrze mě. J14,7 Byšte byli poznali mě, i otce mého jistě byli byšte poznali. A potom poznáte jej, [ a viděli ste jej ]text doplněný editorem[404] a viděli ste jej] et vidistis eum lat. (homoiot.).“ J14,8 Vece [405] Vece] Dicit lat. jemu Filip: „Pane, ukaž nám otce, a dosti jest nám.“ J14,9 Vece [406] Vece] Dicit lat., Dixit var. jemu Ježíš: „Tak dlúhý čas sem s vámi, a nepoznali ste mne? Filipe, kto vidí mě, vidí i otce mého [407] mého] navíc oproti lat., + meum var. . Kterak ty dieš: Ukaž nám otce? J14,10 Nevěříš [408] Nevěříš] Non creditis lat., Non credis var. , že já v otci a otec ve mně jest? Slova, která sem mluvil [409] sem mluvil] loquor lat., locutus sum var. vám, sám od sebe nemluvím, ale otec ve mně přebývaje, ten činí skutky. J14,11 Nevěříš [410] Nevěříš] Non creditis lat., Non credis var. , že já v otci a otec ve mně jest? J14,12 Aspoň pro ty skutky věřte. Věrně, věrně pravi vám, kto věří v mě, skutky, které já činím, i on bude činiti, a větčie těch činiti bude, [b]označení sloupceneb já jdu k otci. J14,13 A co kolivěk budete prositi [411] prositi] + Patrem lat., nemá var. ve jméno mé, toť učiním, aby byl oslaven otec v synu. J14,14 Ač co poprosíte [412] poprosíte] + me lat., nemá var. ve jméno mé, toť učiním.“

J14,15 „Milujete li mě, přikázanie má zachovávajte [413] zachovávajte] zachouauate rkp. . J14,16 A já budu prositi otce a jiného utěšitele dá vám, aby ostal s vámi na věky, J14,17 ducha pravdy, jehož svět nemóž přijieti, neb nevidí ho ani zná ho. Ale vy poznáte jeho, neb v vás bude přebývati a v vás bude. J14,18 Neostaviť vás sirotkóv, příduť k vám. J14,19 Ještě maličko a svět mne již neuzří [414] neuzří] non videt lat, non videbit var. , ale vy uzříte [415] uzříte] videtis lat., videbitis var. mě, že já sem živ i vy živi budete. J14,20 V tomto dni vy poznáte, že já sem v otci mém a vy ve mně a já v vás. J14,21 Ktož má přikázanie má a zachovává je, tenť jest, jenž miluje mě. A kto miluje mě, milován bude od otce mého [ a já milovati budu jej a oznámím jemu mě samému ]text doplněný editorem[416] a já milovati budu jej a oznámím jemu mě samému] et ego diligam eum, et manifestabo ei meipsum lat. (homoiot.).“ J14,22 Vece [417] Vece] Dicit lat. jemu Judas, ne onen Škariota: „Pane, co se jest stalo, že nám oznámíš [418] oznámíš] manifestaturus es lat., manifestes var.  se samého, a ne světu?“ J14,23 Odpovědě Ježíš a vece jemu: „Ač kto miluje mě, řeč mú zachovává [419] zachovává] servabit lat., servat var. a otec mój bude ho milovati a k němu přídeme a přiebytek u něho učinímy. J14,24 Kto nemiluje mne, řečí mých nezachovává. A řeč, kterú ste slyšeli, nenie má, ale toho, jenž mě jest poslal, otce [420] otce] otec rkp. . J14,25 To sem mluvil vám, u vás přebývaje. J14,26 Ale utěšitel duch svatý, jehož pošle otec ve jméno mé, tenť vás naučí všem věcem a zjeví vám všecky věci, které kolivěk budú vám praveny [421] budú vám praveny] dixero lat. .“

J14,27 „Pokoj ostavuji [422] ostavuji] oſtauagi rkp. vám, pokoj mój dávám vám. Ne jakožto svět dává, já dávám vám. Nemuť se srdce vaše ani se strachuj. J14,28 Slyšeli ste, že já sem vám pověděl: Jdu a přídu k vám. Byšte milovali mě, radovali byšte se zajisté, že k otci jdu, neb otec větčí mne jest. J14,29 A nynie pověděl sem vám, dřéve než se stane, abyšte když se stane, uvěřili. J14,30 Již nemnoho budu mluviti s vámi, neb přišlo jest knieže tohoto světa, a na mně nemá ničehož. J14,31 Ale aby poznal svět, že miluji otce, a jakož přikázanie dal mi otec, tak činím. Vstaňte, poďmy odtud.“

Patnádctá

J15,1 Já sem kořen vinny pravý a otec mój vinař jest. J15,2 Každú ratolest, jenž nenese ve mně ovoce, otejme ji, a každú,