[54r]číslo strany rukopisusvú moc k tomu přiložiti, Bóhť dá svú pomoc. Takéžť jest jměl svatý Pavel tělo i takúž duši, jako i my; takéž bral pokrm, ale odivně jměl k Bohu vóli silnú a čistú a upřiemú žádost v úmysle a skrz to přišel jest k své velikosti, pro něž móž také i k nám řéci: Následovníci moji buďte!
Chcem liž, jakž mohúc, jeho následovati, pomoci božie vzdy žádajíce, tré do ňho znamenité znamenajme, v němž bychom jeho následovali: Najprvé plné a pravé obrácenie jeho k Bohu; druhé, že j’ mužsky a statečně trápil své tělo a dobýval šlechetností; třetie, že j’ vzdviženú myslí spatřoval vysoké duchovnie věci. I mienímť o každém z toho vláští řeč jmieti.
V prvém máme svatého Pavla následovati v pravém[bi]pravém] prwem v plném jeho k Bohu obrácení. To j’ bylo počátek spasenie jeho; to i nás každého má počátek býti spasitedlný. K tomuť zove skrze svého proroka Pán Hospodin řka: Obraťte sě ke mně vším svým srdcem, točíš ne od polu ke mně a od polu jinam, klécejíc na obě straně, ale jakožť sem já každého všeho stvořil, tak sě má každý vešken ke mně obrátiti.
Zdáti sě móž tato řeč hrubá, ež mní někto, bych mienil, by ti neobrátili sě vším srdcem k Bohu, ješto pósobie světské věci, po cti stojie, u řádu světském po sboží, po pohodě těla. Ale já řku, ež by i ti mohli tak zřiezený úmysl v tom jmieti k Bohu, ješto má všech činóv jiných i všech úmyslóv cíl konečný býti, ež by mohli, světské věci pósobiec, vším srdcem býti k Bohu obráceni, ne od polu. Ale sám sě v tom každý opatř, tak li to jest, čili nenie celým srdcem obrácen k Bohu. Aby mi i hrubější srozuměli aneb nábožní bezpřěmně, ještěť řku: Móžť vším srdcem k Bohu obrácený rytieřem býti neb panoší, pánem neb vladařem, a móžť to také jinak býti. Ktožť ty své úřady pro Bóh pósobí ke cti Bohu a k užitku sluhám božím, tak jakž jest ten pořád stavu jeho kostelem zřiezen, tenť by mohl to
