ne[55v]číslo strany rukopisunie statečné v sobě, coť Bóh nenie a což jest kterú stranú dobré, to má ne sebú samo, ale od Boha. Neb Bóh udělil jest toho, co j’ ráčil, které věci, ale v sobě j’ zóstavil plnost dobrého všeho. V něm móžem dojíti cti a chvály plné a pravé; neb nemóž našie většie ctí býti, než všechno své srdce, všichnu mysl, vešken úmysl ku Pánu obrátiti najvyššiemu a míle a snažně slúžiti jemu. V něm móžem plné a beze všie nechuti libé dojíti rozkoši; neb jakož sem řekl, což která věc má krásy, sladkosti neb kteréžkoli pochotnosti, ješto móž v tom jmieti srdce člověčie líbost a rozkoš, toť má od něho, a v něm teprv jest plná rozkoš a pravá líbost v ctném kochání. V něm týmž činem a nikděž jinde plné hojnosti a bohatstvie dojíti móžem; neb on jest vše stvořil. Ale to j’ skryl bohatstvie před milovníky tohoto světa, ješto chce dáti v plné hojnosti těm, ktož sě vším srdcem obrátie k němu, jimž v svój čas otevře poklady plné kořisti. Protož k Bohu sě obraťme; v něm budem vše dobré jmieti.
Třetie sem řekl znamenati, čím sě k Bohu obrátiti. Tu znamenajme svatého Pavla, abychom jeho následovali, ješto v svém obrácení k Bohu najprv Bohu svú vóli poddal řka: Pane, co chceš, abych učinil? Vóle, tať v duši panuje; kamž sě vóle obrátí, tam se j’ obrátil vešken člověk. Protož velí svatý Bernart, abychom pílně znamenali stav své vóle, abychom srozuměli a znamenali a rozeznali: co chce z úmysla vóle naše, co li by chtieti jměla; co li opěte chce jako druhým úmyslem pro ono, jemuž chce úmyslem prvým; a potom, kak velmě chce které věci, kak li by které chtieti jměla, aby v tom řád byl, aby najvětšie chtěnie člověku Bóh byl, a ten byl cíl člověčie vóle, tak ež by vóle již milost byla, ež by nejen chtěla vóle, ež rozum to ukazuje, ež má vóle býti k tomu obrácena, ale ež by již k Bohu k samému tržala milost, ješto učiní, ež jeden duch bude
