Štítný ze Štítného, Tomáš: [Řeči nedělní a sváteční, rukopis A]

Národní knihovna České republiky (Praha, Česko), sign. XVII C 15, 1r–254v vyjma 196v–199v a 194. Editor Hanzová, Barbora. Ediční poznámka

Edice vznikla v rámci řešení projektu GA ČR č. P406/10/1140 Výzkum historické češtiny (na základě nových materiálových bází).

<<<<<50r50v51r51v52r52v53r53v54r>>>>>
Skrýt ediční aparát Skrýt obsah

[Generovaný obsah]

[52r]číslo strany rukopisuA čakajme bez rozpači i žádajme, aby nás sám svú vláští milostí navštievil tak, jakož by nám bylo hodno, aby s námi ráčil tu svatú svatbu dokonati! Neb netolik jen v onom světu dává sě svým milým Hospodin; kakžkoli tam teprv plné bude to dánie sebe sbožné duši, však i zde ještě počíná toho někdy něterá duše v kakéms okušení darem zvláštie milosti jeho pochutnávati. A ež i to jest kakés spojenie s Bohem duše, nechť řku, což moha, o tom, asa u Písmě od svatých slýchav, když sem sě vzmienil o dokonání svatby nebeského chotě s chotí jeho.

Nenie mi snadné to, co bych chtěl, a pravějie řkúc, nelze j’ mi toho. Neb jakož die svatý Bernart, toho, ješto sě v duchu děje, nelze j’ řečí vypraviti, ale duchem móž toho býti božím darem okušeno. Neboť jest to skrytá manna, jinýť nepozná té sladkosti, jen ktož ji vezme. Divnéť jest a skryté to utěšenie, když Hospodin ráčí svú chot, duši sbožnú, svú milostí zvláští, aby ji utěšil, navštieviti, a aby ji vzbudil k většiemu sebe milování. Té řku duše, ješto čakajíc svého[bg]svého] ſwe milého chotě, nechce sě v jiném těšiti utěšení, jediné v něm. A tak odtáhne svú mysl od tohoto všeho světa, když tak divně Hospodin a pochotně k sobě jedinému roznietí milost jejie, tak ež i sama vyjde z umu svého a zapomene všeho jiného, jediné ež bude žádost jejie v tom kakéms milosti spojenie s Bohem rozniecena, a rozum projesněn divně nad běh zdejší, a vešken vnitř člověk nevýpravnú radostí obveselen bude. Takť o tom mluvi, jako když slepý o barvách, o nichž jest slýchal, ale svatí, zkusivše něteří něco toho, psali o tom, jelikž mohli. A tak Hugo v svém upokojení s duší jako rozmlúvaje, píše v svých knížkách, jako by duše řekla k němu: I co j’ to tak sladce pochotného, ješto mne vnitř dotýká někdy, a tak mě prudce popadne a tak lahodně, ež tak divně odejde i sama od sebe, od své jsúc mysli odtažena. A obnovím sě v kakés proměně a dobře mi býti počne. V svědomí vesela budu a

X
bgsvého] ſwe
 
logo ÚJČ Copyright © 2006–2024, oddělení vývoje jazyka, Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i.
Vyhledávací program © 2006–2024, Boris Lehečka; Grafický návrh © 2006–2024, Irena Fuková

Vokabulář byl spuštěn před 17 lety, 11 měsíci a 25 dny; verze dat: 1.1.25
Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy Strategie AV21
Web je podpořen Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy ČR, projektem č. LM2023062
(LINDAT/CLARIAH-CZ).