urozeně[49r]číslo strany rukopisujší, v tvárnosti krašší, jehož milost rozkošnějšie a jest ve všem nad tě bohatější. Tomuť jsem již usnúbena, jemužť slúžie i andělé. O druhém die: Již mi jest dal svój prsten v dar, mú pravici i mé hrdlo kamením drahým otýčal, v plášť mě oděl zlatem tkaný a mnoho záponami okrásil mě. V mú tvář vložil své znamenie, abych nebrala jiného milovníka, a krev jeho mé líce jest osdobila. O třetiem také jest řekla: Dánať jsem již objetí čistému jeho, jeho tělo již jest dáno tělu mému. Ukázal mi své poklady, k nimž nenie vrovnánie i jednoho, ješto j’ mi je slíbil dáti, ač sě u vieře zachovám jemu. A na tom buď dosti krátce dotknuvše manželstva této svaté dievky, ješto j’ v své mladosti ve třechnádcet letech tak věrná byla choti svému Jezu Kristu, ež ani těžkým mukám ani smrti dala sě s ním rozlúčiti, a řeč již chci obrátiti, kak i my k té nebeské svatbě přijíti máme.
Abyšte prvému zrozuměli, točíš snúbení, vídáte, když bude kde výborná panna, ušlechtilá, anoť i sen i onen hlédá, zdali by obrátil mysl jejie k sobě, onen jie tiemto potahuje a onen tiemto. A mnohý, kdyby přitáhl již k sobě úmysl jejie, jen ež by ji obmeškal a nic by jí dobrého neučinil. Takéž Hospodin stvořil duši přirozenie výborného a dal jí dobrovolnost, k dobrému li či k zlému, k statečnému li či k nestatečnému chtěla by sě svým úmyslem obrátiti. A dal jí rozum a dómysl, aby tiem mohla zpravenie v své vóli jmieti, aby vlec več neopatrně nevklonula, ač bude chtieti rozumu užívati. A když stojí duše v té svobodnosti, vše stvořenie jako snúbí duše, chtě k sobě milost jejie obrátiti. Vzkazuje jí po tělesných jejie čitedlnostech, co by v kterém mohla útěchy jmieti, když by sě milostí k tomu obrátila. Aniž jest to div; neb duše jest pod nebem přirozenie najvýbornějšieho a stvořenie najdóstojnějšie. Protož všeliká věc táhne ji k sobě a skyte jí své dary, kteráž má co, a slibuje v tom útěchu, hojnost, ač i nesplní.
