ře[57r]číslo strany rukopisuči i v skutciech slíbili jemu, až v tom z dlúhého obyčeje mohli bychom podlé svatého Pavla také řéci: Naději máme z toho, což vidíme v sobě, ež sě i my líbíme Bohu. A svatý Augustin die k té řeči: Ten sě líbí Bohu, komuž sě Bóh líbí. A svatý Bernart die: Ktož sě nelíbí Bohu, tomu sě Bóh nemóž líbiti, a komuž sě Bóh líbí, nemóž sě Bohu nelíbiti. Třetie vóle svrchovaná božie v nás bude, když bychom došli svrchovánie, jakož die svatý Pavel: Toť jest vóle božie, aby svati byli. K tomu j’ ponúkal i sám Hospodin řka: Svati buďte, nebť jsem já svat! A die opět Kristus: Přišel sem, abych[bm]abych] aby v zemi oheň pustil, a co chci, jen aby hořal? Mieně, aby oheň svaté milosti plápolivě roznietil v lidských srdcích tiem, že j’ v také milosti přišel na svět. Neb to j’ člověčie svrchovnánie, když vejde v hornú a plápolivú milost k Bohu, ež bude již žádostné Boha přidrženie. A pro tu milost vše bude člověk vážiti lehko, což móž libého býti na tomto světě, i což kdy potká nelibého, až pak v té milosti i vejde člověk v divnú kakús jednotu s Bohem v nebeském královstvu. Jehož etc.cizojazyčný text
Druhá řeč o svatém Pavlu.
Následovníci moji buďte! Die svatý Řehoř: Ten má vzat býti ku pravidlu a aby byl jiným ku příkladu, ješto tělesným žádostem umřev, živ jest duchovně, ješto nehlédá, by jměl prospěch tohoto světa, ješto sě neleká protivných věcí, ješto jen vnitřnieho duchovnieho žádá sbožie, ješto nic nečiní nepodobně a toho pyče, což jiní činie nepodobného, ješto želé nehody jiných a vesel jest, jich dobré vida, ješto snažen jest, aby nedal jiným příkladu zlého a svých bližních suchá srdce rád svlažije učením Písma svatého. Ale ež nenie již snadno takých nalésti, – neřku, by jich nebylo, ale ač jsú, v své pokoře kryjí sě hluku tohoto světa; neb jakož na počátce cierkvi svaté, aby sě rozmohla, ukazovali svatí divy a zázraky, ale již mnohá jest
