[50r]číslo strany rukopisuu vóli naší jsú od tělesných čichóv a jeliž potom od rozumu. A tak dějí lidé v své tělesné žádosti: Uživme dobrého, ješto j’ před námi, neztracijme květu, dadúc jemu minúti, ještoť slušie k tomuto času; točíš neuživeme li libých věcí tohoto světa, minúť s časem. Protož die svatý Řehoř: Jen ač mysl člověčie bude sě ústavně a velmě tuze uzdú pravdy od těchto tělesných věcí odtahovati, nechtiec k nim velne a bude jich líbostmi uvázána. Druhé ten blud z toho pocházie, že mysl ulne milostí k světu, ež má pravého dobrého postavu ve mnohých věcech, a v duši jest od přirozenie uloženo, aby žádost k dobrému jměla. A Pán Bóh chtě svú dobrotú duši, nade vše najvětší v stvoření, najprv ukázati, uložil v stvoření stien dobrého a někakú podobnost dobra, aby pak duše vtipností dómyslu srozuměla, že j’ všeho dobrého plnost v stvořiteli. Ale duše, ostanúc vtipnosti dómyslu svého, oblíbí to neplné dobré, jako by to najlepšie bylo, a na tom by chtěla dosti jmieti. A tak stvořenie, ješto by táhnúti jmělo k stvořiteli, osídlo bude nemúdrým lidem, jakož die kniha Múdrosti: Stvořenie učiněno j’ v pokušenie a v oklamánie lidským dušem a v pasti nemúdrým nohám. A protož die svatý Bernart: Nebyla by zlá žádost lidská, ež po dobrém stojie, ješto by tu hledali dobrého, kdež plné a pravé jest dobré a vše dobré spolu, točíš v Boze. Třetie z toho bývá, ež mysl člověčie ne k Bohu sě obrátí, ale k světu, ež zdá sě, by cěsty zlých jměly prospěch, by pokoj jměly a rozličná utěšenie, a ež nemají nad sebú metly božie. Ale jakož die žaltář: Nechal jich Bóh podlé jich srdec žádosti. A pak, ktož jdú po Boze, pracné dni mají, úsilné noci v častém zámutku. Neb Bóh, kohož miluje, treskce jej a rozličné naň přepúštie pótky. A tak die Job: Budu li spravedlen, nepovzdvihnu své hlavy, naplněn jsa úkoróv a hubenstvie, a budu li zlý, běda mně. Ale lidé, nechtiec bez utěšenie pobyti