[237v]číslo strany rukopisuza ono jemu bude dáno. Neb v duchovných věcech utěšenie stokrát jest lepše, nežli v světských. A tak skrze rozličné příčiny, jako losy rozličnými, vcházejí rozliční v los svatých. A sbožný neobmešká losu svého, ale když potluče, Hospodin svú milostí otevře jemu.
Ale ež tak mnozí své losy obmeškávají, toť devaterem přicházie činem. Jedni v své rozpači budú obmeškáni, ztratiec naději do božie milosti: Neb Kain zabiv bratra, nehlédal božie milosti zúfav řka: Větší jest mój hřiech, nežli bych mohl nalézti milost. A jako Judáš, ješto zře jen na velikost svého hřiechu, nesměje žádati milosti, sám sě oběsil, a zlého přičinil ke zlému a tak ztratil los mezi apoštoly, a svatý Matěj losem přišel na jeho miesto. Druzí budú sě tomu posmievati, když kazatelé, písmo nebo někto dá jim rádu[146]„raadu“ neobvyklá kvantita neb příklad, aby ostanúc světa, slúžili Bohu. Tak když Lot velel něterým s sebú vyjíti z města pravě, ež sě propadne město, ani sě tomu posmieváchu, jako by to bez smysla mluvil. A tak Lot ven vyšel, a oni tu zahynuli. Třetí v své hrdosti netbají, co Bóh napomíná. Jako farao vida divy božie moci a zázraky, však netbal učiniti vóle božie, až i zahynul. Čtvrtí slyšiec, ano Bóh zove, nepójdú, vezmúce omluvy sobě: Nemohu jíti, ves jsem kúpil; pán jsem, mám po světu státi. Kúpil jsem patero spřeženie volóv, nepójdu; chci peniez přičíněti[hb]přičíněti] przyczenyety ku peniezi, sbožie k sboží, jako vól k volu připřáhají. Ženu sem pojal, nemohu jíti; tělo mám, nemohu tělesné líbosti oželeti, bych šel po Bohu. Pátí den za dnem odkládají svým po Bohu obracením a jmajíc někdy dobrú vóli. A ktož odkládá, obmeškává. Protož volá svatý Pavel: Neroďte duchu pohašovati. A Kristus velí
