[237r]číslo strany rukopisuAj, zatýnímť tvé cěsty trním a zahradímť je kamením, a své stezky nenalezneš. Pójdeš po svých milovníciech a nepostihneš a dieš: Pójdu a vrátím sě. A tak sbožné to nezščestie bude, kteréž navrátí duši k Hospodinu, ješto by v neščastném ščestí tohoto světa, na Bóh netbajíc, zahynula. Pátý los, když jako otec milostivý zove nás k sobě, chtě nám záviny naše odpustiti. Jakož volá na ny skrze Jeremiáše řka: Navrať sě, odvrácenice, neodvrátímť své tváři od tebe; nebuduť sě hněvati na věky. A die opět: Zšeředila s’ sě se mnohými milovníky. A však die Hospodin: Navrať sě a já tě přijmu. Die svatý Augustin: Ne tiť jsú v nenávist Bohu, ktož sú hřešili, ale ti, ješto ležie v svých hřiešiech. Die opět prorok: To, že j’ byl hřiešný, nebude škoditi hřiešnému, když sě obrátí od svých hřiechóv. A tak zřejmo j’ to na svaté Maří Mandaleně i na mnoho jiných, kak Bóh hřiechóv zapomíná, ktož sě za času navrátie k němu v nelestném srdci. Jemuž sě diví svatý Bernart řka: I co řku o tvém milosrdí, dobrý Ježíši, ež nic tiem méně hřiešného nemiluješ, když sě obrátí, nežli toho, ješto j’ nebyl zkalen hřiechem. Pátým losem táhne ny k sobě, když nám svú milost ukazuje svým rozličným dobrodiením. Neb ktož chce božie dobrodienie znamenati, co Bóh činí dobrého jemu, obecně se všemi, zvláštějie s něterými, a i mimo jiné co j’ toho, ješto j’ dal samému jemu: Má příčinu k Bohu sě obrátiti a vším srdcem takého svého dobrodějci milovati. Šestým losem táhne nás k sobě, ež slibuje odplatu velikú, když jej volíme nade všecko, řka: Ktož pro mě ostane otce, mateře, sestry, bratra, domu, rolé, stokrát viece vezme a věčný život. Točíš, to bude stokrát dražšie, ješto