za ono jemu bude dáno. Neb v duchovných věcech utěšenie stokrát jest lepše, nežli v světských. A tak skrze rozličné příčiny, jako losy rozličnými, vcházejí rozliční v los svatých. A sbožný neobmešká losu svého, ale když potluče, Hospodin svú milostí otevře jemu.
Ale ež tak mnozí své losy obmeškávají, toť devaterem přicházie činem. Jedni v své rozpači budú obmeškáni, ztratiec naději do božie milosti: Neb Kain zabiv bratra, nehlédal božie milosti zúfav řka: Větší jest mój hřiech, nežli bych mohl nalézti milost. A jako Judáš, ješto zře jen na velikost svého hřiechu, nesměje žádati milosti, sám sě oběsil, a zlého přičinil ke zlému a tak ztratil los mezi apoštoly, a svatý Matěj losem přišel na jeho miesto. Druzí budú sě tomu posmievati, když kazatelé, písmo nebo někto dá jim rádu neb příklad, aby ostanúc světa, slúžili Bohu. Tak když Lot velel něterým s sebú vyjíti z města pravě, ež sě propadne město, ani sě tomu posmieváchu, jako by to bez smysla mluvil. A tak Lot ven vyšel, a oni tu zahynuli. Třetí v své hrdosti netbají, co Bóh napomíná. Jako farao vida divy božie moci a zázraky, však netbal učiniti vóle božie, až i zahynul. Čtvrtí slyšiec, ano Bóh zove, nepójdú, vezmúce omluvy sobě: Nemohu jíti, ves jsem kúpil; pán jsem, mám po světu státi. Kúpil jsem patero spřeženie volóv, nepójdu; chci peniez přičíněti ku peniezi, sbožie k sboží, jako vól k volu připřáhají. Ženu sem pojal, nemohu jíti; tělo mám, nemohu tělesné líbosti oželeti, bych šel po Bohu. Pátí den za dnem odkládají svým po Bohu obracením a jmajíc někdy dobrú vóli. A ktož odkládá, obmeškává. Protož volá svatý Pavel: Neroďte duchu pohašovati. A Kristus velí
