[239v]číslo strany rukopisuProtož v srdci jest kázn počieti, brániec jemu najprv myšlenie zlého a marného a čistým myšlením naplnijíc a uvedúc v ně s pomocí daru božie milosti šlechetnosti.
Najprvé řku: Srdce slušie chovati čistě, neb pochodí z něho život. A die Kristus: Blažení čistého srdce. Jistěť to nenie věc malá, skrze niž jest blaženu býti, nemáť lehce vážena býti; neb každý by chtěl, aby bylo blaze jemu, kakžkoli mnozí tu hlédají, by blaze jim bylo, ješto nemóž tu blaze tráti. Neb nelze j’ dojíti plného blaze, jediné v poznání vrchnie plné pravdy, ješto j’ sám Bóh, jehož lidé čistých srdec viděti budú, v blažené jsúc pochotnosti z viděnie toho. Protož netolik nečistým zlým myšlením nemáme srdec uneprázdniti, ale také ani marným. Neb i marnáť myšlenie jsú bez rozumu. A dieť Písmo, ež duch kázni odejde od myšlenie, ješto jsú bez rozumu. Bóhť má a pravda srdce osésti, a čistému Bohu slušie čisté miesto. A onť zná ta srdce, ješto vše vidí, kterak jsú čísta, brániec sě hluku myšlenie toho, ješto srdce činí nečisto. O tomť die svatý Augustin k Bohu: Což kdy činím, to před tvýma očima činím a ty beze všie záslony patříš na to. A má myšlenie i mój úmysl ty lépe znáš, nežli já sám. Neb což kdy činím, vzdy jsi při tom, zře na všecka má myšlenie, v čem li sě kochám, v čem myslí rozkládám, nač sě rozpomínám. Ty vidíš, odkud jde který duch, kam jde, kde jest. Ty vidíš, sladký li j’ kořen nebo hořký, z něhož vycházie krásný list svrchu. A netolik kořen, ale i stržen kořene, z něhož úmysl pocházie, rozeznalivú světla svého spravedlností projatě velmě znamenáváš: Kam sě táhne mój úmysl, co li kdy myslím, v čem li sě líbostí pokochávám. Ty vidíš, slyšíš a v svých knihách znamenáváš. Protož pilnéť jest
