[234v]číslo strany rukopisučiny. Takýť bude vyproštěn z želáře smrti. Protož každý táhni k tomu, aby činil šlechetné skutky svého stavu v boží službě, aby zbuda okov svých hřiechóv, byl vyproštěn z želáře smrti. A toť také slušie věděti, ktož nebude svého stavu činiti skutkóv v boží službě, netolik obmešká odplatu svú, ale újmu a ztrátu v své cti vezme a pokutu a ohyzdu. Aj, nenie noze ohyzdno, ež nemóž téhož jako ruka učiniti, neb jako oko, ale když svého činu nebude moci, má ohyzdu; belhavá slove. Též o rucě, též i o oku. Takéž větší, rozumnější, duchovnější, světější podlé svého položenie mají činiti většie, rozumnějšie, světějšie činy. A nejenť jsú zřejmí činové tělesní, takeť jsú něteří i nezřejmí činové duchovní. Protož ne o jednostajnýchť mluvím skutciech, ale kteříž k čiemu stavu příslušejí, ten ty čiň. A tak die svatý Bernart k těm, ješto sě mimo jiné duchovnými pravie: Nenie nám zaháleti při obecném božiem přikázaní, ale zkusiti máme, co j’ vóle božie dobrá, co sě jemu líbí, a co j’ vóle jeho v svrchování. Ktožť s rošafností tu snažnost přiloží k svým takovým skutečným duchovným činóm nad jiné povýšenějie, takeť Bóh v svých vláštích dařiech povýší jeho. A tak opět svatý Bernart ponúká i nad to, nežli jest k spasení dosti, řka: Dobré jest, by člověk i nad to, nežli jest k spasení dosti, činil své činy v šlechetných skutciech. Dosti j’ k spasení držeti božie přikázanie, ale ku převýšení slušie rady držeti svatého čtenie. Dosti j’ k spasení strpěti pokorně protivenstvie, ale ku převýšení slušie až radovati sě v protivenství. Dosti j’ k spasení jen ku potřebě a jen s pravdú sbožie, ale ku převýšení slušie, vše prodadúc a chudým rozdadúc, jíti po Kristu.