[233v]číslo strany rukopisudo nebes přišli. A den toho jeho poctěnie najslavnějie světí kostel; neb tu j’ zbyl všeho hubenstvie tohoto světa a znova sě narodil u věčnú radost. A na tom buď dosti, dotkvše krátce povýšenie svatého Petra, a řeč k tomu obráci, abychom napomenutie jměli také k tomu táhnúti, abychom byli před Bohem povýšeni. Neb svatý Jeronym v listu k Demetriadě velmi klade za nepodobné, ktož v duchovných věcech netáhne k tomu, aby nad jiné byl povýšen, poňavadž v světských věcech každý by chtěl nad jiné býti. Ale takť jest tomu rozuměti: světštíť neřádně stojie, aby nad jiné mohli býti, neb i s závistí hledají svého povýšenie; což kto nemá, nechtěl by, by jiný to jměl. Ale žádost duchovnieho povýšenie nemá tak býti. Má táhnúti, jelikž kto móž, výšež výšež, ale nemá druhému záviděti, jde li výše nadeň v prospěch. Má rád býti tomu, ač nemá čeho sám, ež jiní to mají; duchovnie povýšenie jest ti bez škody druhého a bez jiných poníženie. Toť by byla světská myslce, by i v duchovných věcech nechtěl kto, by kto byl mimoň zřiedlnějí, ale chtěl by, což on nemá, by i jiní nejměli toho, aneb by něčeho jiní nejměli, ješto má on. Protož tak jest tu řečí svatého Jeronyma rozuměti, aby táhl každý, jelikož móž, k duchovniemu povýšení i na jiné hledě, ješto táhnú, ale nezávidě jim, než příklad bera od nich, ež takéž jsúc lidé, jsú stateční.
Chcem liž bráti sě právě k tomu svatému povýšení, znamenajmež svatého Petra, skrze co jest přišel k tomu svému trojemu povýšení, a uzříme, ež jedno jest, že j’ vzvolil Krista a oblíbil; druhé, činil divy; třetie, utrpením skonal svój život.
Najprvé řku: Svatý Petr volil Krista a oblíbil řka: Ty jsi Kristus, syn Boha ži[234r]číslo strany rukopisuvého,
