[233r]číslo strany rukopisujiž bylo v pokoji býti, když k chodbě již nebude času. Donidž kto má čas, ež móž vyjíti ještě z hřiechu, nemeškaj sě, jměj na péči hodinu smrti a to, ež ne darmo Kristus napomíná řka: Bděte, neb neviete dne ani času! Protož tato dievka svatá, jejiež den dnes pamatujem, počtena jest mezi múdré panny; neb ne od lidí, ale od Boha hlédala j’ chvály a tu j’ nalezla. Jehož […]text doplněný editorem
Nastolovánie svatého Petra apoštola.
Kohož Pán Bóh v čest povýší, toho každý, ktož jest boží, má v čest jmieti. A tak vida kostel, že j’ Bóh ve trojí věci povýšil svatého Petra, k téj cti jeho trój hod pamatuje svatého Petra: Jeden dnešní, jako j’ posazen na stolici a okázán pastýřem stáda božieho; druhý hod, když jest byl z vězenie vyproštěn; a třetí, když jest povýšen v nebeské blažené radosti. Prvá čest svatému Petru stala j’ sě[gy]sě] fye geſt tu, ješto j’ Kristus vzvolil jej pastýřem kostela všeho. To lid slyšav, když již byli vieru přijeli, dokonal, vsadivše jej na stolici a v tom okázavše dóstojenství, že jest najvyšším biskupem kostela všeho. Toť dnes pamatuje cierkev svatá. Druhé v té cti povýšil Bóh svatého Petra, dav moc velikých divóv činiti jemu. Tak sě čte, ež po uliciech nemocné kladli, aby stien jeho jich došel, a zdrávi byli. A když tak z toho byl slovuten, jal jej Herodes, chtě jej zahubiti. Ale divem božie moci anděl jej z okov a z žaláře vyvedl. A tak druhý hod jeho zproštěnie divného také kostel pamatuje. Třetie jeho a najslavnějšie počest od Boha, když v koruně mučenníkové pojal jej v nebeskú radost s tohoto světa. Neb znáť Hospodin silné své rytieřstvo, ješto j’ je daroval tú ctí, aby sě nepohnúc v tom tvrdém boji, v koruně
