[231v]číslo strany rukopisusrdci útěchy nemajíce, by upřiemí byli jich činové, ještě chtie, aby je jiní chválili. Ale právě jim odpověděly panny múdré: Ani nám ani vám bylo by dosti. Neb v ten den jen na svém svědomí každý bude moci jmieti dosti. Nepomóž tomu jiného chvála, ktož by v svém svědomí nenalezl, ješto by té chvály hodno bylo. Protož spravedlní upřiemí nebudú chváliti neupřiemých. Neb jim by saměm ubylo veselé v jich svědomí a těmto by ta jich chvála nepomohla. A tak řkú: Ani vám ani nám nebylo by [dosti]text doplněný editorem, bychomť daly vám oleje svého, pochlebujíc, chváléc, ješto nenie chvály hodno. Vám by nepomohlo a nám by uškodilo, bychom chválili neupřiemost. Ale k těm jděte, kupte sobě oleje toho, ještoť jej prodávají! Jako by řekly: Po tom stojíte, aby jměly pochlebnú chválu. Jsúť, ještoť chválé pochlebně, aby braly za to, jako olej prodávajíc; u těch kupte sobě, k těm jděte a uzříte, ežť vám to nebude platno. A tak, když jidechu kupovat, ženich přišel. Neb ktož sě naděje své svatosti po jiných chvále a nejmaje toho v svém svědomí, jakož by bylo hodno chvály, obmešká sě. Příde súdce, ješto ne po lidské chvále, nejen po skutciech, ale podlé vnitřnieho svědomie a úmysla súditi bude. Die opět čtenie: Ty panny, ješto biechu hotovy, vjidechu s ženichem na svatbu, i bychu zavřiena vrata.
Ó, by mohlo srdce toho pochutnati, kak to bude dobrým, ješto jsú hotovy k téj svatbě, utěšeno, když pójde ženich, kaká radost a útěcha vjíti s ním na tu věčnú svatbu a kaké hoře obmeškalým, když budú zavřiena vrata! Neb ten příde, ješto zetře elementy, před nímž nebe i země třiesti sě bude, jakož die skrze proroka: Ještě jednú, a netolik zemí hnu, ale i nebem. K jehož súdu všeliký
