[228v]číslo strany rukopisuvěčných věcí, milost, rozum, poznávanie, v paměti drženie takého něco, ješto slušie k blažené věčnosti. A také v boží milosti i k družci móž člověk ty činy duše své jmieti hodné k spasení, rozumem, pamětí, vólí hledaje dobrého jich. Tělo pak má své zřiedlné dobré činy, jimiž móž službu Bohu ukázati a pohodu bližním ochotenstvím, poslúžením, jakž čí stav a čie potřeba, strpěti jiného nesnadnost a jinému nebýti nesnadnu, práci pro Bóh podstúpiti aneb pro potřebu svých bližních. Z sbožie pak jsú činové dobří, ktož náklad potřebný učiní něterý ke cti Bohu neb ku potřebě svých bližních, oběti, almužny, a rozličněť jdú ti z sbožie činové dobří; nesnadnoť jest všeho vypraviti. Nežť to chci řéci, ež troji věc Písmo ukazuje, ješto ty oběti Bohu, kterýmžkoli činem budú, almužnami, náklady neb strpením křivdy a ztráty pro milost boží, činí vzácnějše. Jedno jest, čím kto má dobyté spravedlnějie. Neb ktož bezprávně lstí, mocí vydra, bude z toho činiti obět Bohu, jako by otci líbost učinil, by synu jeho hrdlo sřeže, chtěl jej poctiti tú obětí. Protož čím spravedlnějie dobyto, tiem bude vzácnějšie Bohu obět z toho. Druhé, když bude to obětováno, ješto jest nesnadně dobyto, vzácnějšé bude. Tak král David, když nesnadně jemu vody dobyli, nechtěl jie píti a jměv k ní žádost, ale prolil ji v obět Bohu. Třetie, bude obět vzácnějšie Bohu, když kto málo maje, však i z toho učiní obět, jako j’ řekl Kristus o oné vdově, ež jest viece učinila jen dva šartíky kakás davši, než všichni jiní, ješto byli mnoho dali, majíc mnoho; ale ta vdova vše, což jměla, byla dala.
Třetie navštievenie Ducha svatého činí nás svaty. [K]text doplněný editorem tomu praví svatý Bernart: Když trží silně v mysli božie milost, kakž[229r]číslo strany rukopisukoli
