[230v]číslo strany rukopisuvrata. Neb něteré z nich z svého panenstva vně od lidí žádajíc své chvály, vnitř v svém osudí netbaly jsú oleje jmieti. Ale vizme najprv, co tuto královstvem nebeským miení spasitel, a proč jest k desieti pannám připodobnáno! Kto slovú múdré panny, kto nemúdré? To za jisto máme, ež v onom životě blaženém do královstva nebeského nevejde ižádný ze zlých; proč pak jest nebeské královstvo desieti pannám, ješto mezi nimi i nemúdré, připodobnáno? A protož tomu rozumějte, ež kostel zdejší královstvem nebeským nazývá, jakož i v jiném miestě die čtenie: Pošle syn člověčí své anděly a vylúčie všecko zlé z královstva jeho, ano nenie nic zlého v onom blaženém královstvu jeho, kdež jest ten najvyšší pokoj. A pak ež náš zdejší život má pater čich tělesný a dvoje pět učiní deset, a když ze dvého lidu sebrán jest kostel, dobře j’ k desieti pannám připodobnán. A múdré i nemúdré slovú panny, ež i zlí i dobří jsú v kostele. Jsú jedni, ješto dálé sě poškvrn tělesných žádostí, jen v Boze jmajíc svú naději, jen po nebeském bydle túžiec, a za to, což zde usilují, nežádají lidské chvály, ne v lidských ustech svú útěchu pokládají, ale v čistotě svědomie svého. Jsú také druzí, ješto krotie tělo utrpením, vzdržijí tělesné čichy od takých věcí, v nichž by sě hřiechem poprznili, ale z té své čistoty chtie od lidí chválu jmieti. Protož jakož ti, ješto ne pro lidskú chválu, ale pro útěchu svědomie svého střehú sě, aby sě hřiechem nezprznili, všeho povoléc v líbosti těla svým pěti čichóm, slovú pět múdrých panen: takež tyto pět nemúdrých, o nichž die čtenie: Ale pět nemúdrých nevzely oleje s sebú, ale múdré vzely olej i s lampadami. Osudie jsú naše srdce a olej znamenává pochotnost pravdy.