[226v]číslo strany rukopisuzadrží vóně té pochotnosti v své paměti. A to učiní, ež viec jen samého Boha bude žádati na jiném dobrém, ješto on sám nenie, nejmajíc dosti. Takť žádost veliká a plamenná přitahuje milého choti, ež navštieví někdy divnú útěchú sbožnú duši, aby okusiec jeho pochotnosti, táhla sě po něm.
O svaté Hátě řeč etc.cizojazyčný text {Hátě}marginální přípisek mladší rukou
Dievka a nevdaná myslí to, což k Bohu slušie, aby tělem i duchem svata byla. Svatý Pavel těmito slovy ukazuje i dóstojnost i užitek panen božích. Že j’ dóstojnost veliká, jinde sem psal o tom, ktož věrně držie své panenstvo. Ale však řku, ež tu svatý Pavel ukazuje dóstojnost panen, když to myslé, což k Bohu slušie, ne aby sě líbily světu v své marnosti, v svých rozličných přípravách, i krásu svú falšijíc někdy, ale hlédají li sě slíbiti Bohu. To j’ čest, to j’ dóstojnost, menšie minúc i líbiti sě najvyššiemu, najvyššie následujíc královny nebes, panie všeho světa, ješto j’ prvnie čistotu Bohu zalíbila, svým příkladem mnoho čistých panen jako svých družic do nebes přivedla, a jsú po ní dány Bohu v obět, tomu králi najvyššiemu. Tu pak ukazuje jich užitek, když die: Aby tělem i duchem byly svaty. Kto nemóž věděti toho, že j’ svatu býti užitečnějie, než šeřednu? Užitečnějie jmieti boží milost vláští z svatosti těla i mysli, než tělem i myslí šeřednu býti a pánu čistému, Bohu, ne tak mílu? Ktožť v smole párá, kak by sě nezlepil a nezšeředil od smoly? Takéž ktož sě světem viece obvieže, viece sě zšeředí světem. A ješto dievka a nevdaná móž mysliti to, což k Bohu slušie, kak by sě Bohu slíbila a tělem i duchem byla svata, to vdaná těžce robiec světu, muší hlédati, kak by sě slíbila muži a světu. A tak čest panenskú ztratiec, mnohé poškvrny od světa nebude
