do[223v]číslo strany rukopisubrý. Protož choďme, jděm, nestójme ctnostmi a šlechetnostmi, rozličnými skutky dobrými! A ež budem sě dáliti nepotřebné rozkoši tělesné a útěchy tohoto světa, dojdem onoho právě a vplně dobrého, ctného, užitečného i rozkošného. Die o prvém svatý Řehoř: Hledáte li, aby v pravé cti byli povýšeni, táhněte sě k královstvu nebeskému. Neb čest pravá ctnostmi a šlechetnostmi jest ozdobná. O tom pak, ež činiece dobré skutky, užitek skrz to jmieti budem, die svatý Řehoř opět: Sbožie mysli rozumné jsú dobří skutci, ješto na všaký čas i po vše věky jest hodné každému, ktož shromaždije. A ež skrze to, když sě budem dáliti nepotřebné rozkoši tělesné a útěchy světské, dojdem plné a svaté rozkoši, die opěté svatý Řehoř: Odvržem li vše, co j’ libé tělu, inhed naleznem v Boze, co j’ libé duši a utěšené. Protož die svatý Bernart: Nemni, bychom vnitř v duchu nerovně většie rozkoši nenalezli, nežli v kteréžkoli[121]podle rukopisu, kde je chybné znaménko pro zkrácení, by se mělo psát „kterémžkoli“ tělesné líbosti. Útěcha i blažnost jest radost jmieti, ale radost v pravdě, ne v šeředství, ne v křivém dobrém, jakož die svatý Augustin: Bože, ostřež, bych sě mněl[122]tak rkp.: „mnyel“, ež mi jest blaze, když bych sě kterúžkoli radostí radoval! Neb jest radost, ješto j’ nedána jiným, jen těm, ješto hledají tebe, Hospodine, jichž radost ty jsi. Protož, ač kto ostane utěšenie v marnosti světské a v tělesném šeředství a v lestném sboží, neztratí[gs]neztratí] neztratyty utěšenie, ale bude jiné jmieti. A tak die svatý Bernart: Neztratíme utěšenie, neztratíme radosti, ale tělesné utěšenie, světskú radost v duchovnie utěšenie a v nebeskú radost proměníme, a právějie i jistějie budem to jmieti v svém svědomí utěšenie. A v jiném die miestě: Mnozí vidie, ež trpíme, ale nevidie našeho