[227v]číslo strany rukopisuhřieše, jest úd kostelní, a tak jest svat. Ale bývá svatost menšie a většie, avšak ktož jest svat, ač svatostí i najmenší, jest svat a k královstvu příslušie nebeskému. Neb Pán Kristus, hlava všeho kostela svého, vlévá živost a svatost i najmenšiemu údu kostelniemu.
Ale snad by chtěli porozuměti, co svata člověka ukazuje, aneb ať řku, toť najprv řku, ež nic, jen sám Bóh. Ale chciť tři věci pověděti, ješto svatý Řehoř pokládá, mluvě o svaté Hátě, ješto také mohu řéci, ež činie nás svaty: Jedno j’ čistota srdce, druhé dosti k spasení dobrých činóv; třetie, když kto má Ducha svatého. Též miení svatý Bernart, ač i jinými řka slovy; neb on také troji věc pokládá, ješto nám přivodí svatost. Jedno die: skrovná potřeba, druhé: čin spravedlivý, třetie: milost silná k Bohu. Kakť jest vše jeden úmysl v tom obojí povědění, uslyšíte.
Najprvé jest čistota srdce, ješto příslušie k svatosti. A nenie to malá věc, neb čistému srdci slíbeno jest viděnie Boha, jehož jest nelze viděti a nemilovati. Protož die Kristus: To j’ věčný život poznati Boha Otce a Syna jeho Jezu Krista, jehož jest na svět poslal, aby skrzeň svět k spasení přišel. Protož máme vší snažností ostřéhati čistoty srdce svého; neb pochodí nám život z něho. A uzříme li je nečísto, učisťme je pokáním opět, ať pokánná žalost u veselé a v pochotné obrátí sě náboženstvie, ež srdce uzře sě opět boží milostí učištěno, dieku a chválu vzdá Pánu Bohu. A toť bude proměna ruky Boha najvyššieho z bázni v milost a z žalosti v radost. Kudyť pak též jest to čistota srdce i skrovná potřeba, jakž jste slyšeli, ež jedno klade svatý Řehoř a druhé svatý Bernart? Řeklť sem, ež svatost jest menšie i většie; též i čistota. Většie jest panenská čistota nebo vdovie, avšak jest také manželstvo čistota.
